O loňském roce mluví Matyáš Zapletal jako o sezoně, která byla taková nahoru a dolů. Docela přesně to vystihuje způsob, jakým 23letý profesionál procházel golfovými podniky v Česku i v zahraničí. Sám také přiznal, že ty největší vrcholy roku se mu loni tak docela nepovedly, a i to je důvod, proč před startem sezony s číslicí 2023 pár věcí změnil. Víra a motivace v lepší zítřky mu rozhodně nechybí. A to nebylo jediné, co v rozhovoru prozradil.

Přelom roku a začátek toho nového bývá vždycky příležitostí udělat inventuru toho předešlého. Jaký byl ten váš loňský golfový?

Stručně řečeno, golfově byla loňská sezona taková nahoru dolů. Měl jsem turnaje, kde jsem hrál skvěle, ale taky dva vrcholy sezony, které jsem si pro sebe dal, a ty mně nevyšly vůbec.

Začněme těmi povedenými...

Povedla si mi první fáze Q-School v Haugschlagu. Sice jsem do ní nevstoupil úplně nejlépe, ale pak už jsem hrál dobře a prošel do druhé fáze.

A ty nepovedené dva vrcholy?

Tím prvním bylo Czech Masters na Albatrossu v rámci evropské tour a tím druhým druhá fáze Q-School. To se mi vůbec nepovedlo. Z toho jsem si odnesl to, že přípravu na své nejvýš postavené turnaje, které měly být vrcholy sezony, musím jinak rozplánovat. Udělali jsme, jak jste sám řekl, inventuru a pár věcí jsme změnili.

Co to bylo?

Zjistil jsem, že mi vůbec nesvědčilo, když jsem si před svými vrcholy roku dal pauzu a jen se připravoval. Ukázalo se, že je pro mě nakonec lepší nevypadnout z turnajového kolotoče a hrát dál a dál. To se projevilo i teď přes zimu. Normálně jsem každou zimu jen trénoval, ale tuhle jsem to změnil a každý měsíc hrál minimálně i dva turnaje, abych nevypadl z tempa. Zatím se to ukazuje jako dobré rozhodnutí. Tak doufám, že to vydrží i do hlavní sezony. Přitom před každým z těch velkých turnajů jsem byl z mého pohledu skvěle připravený. I z pohledu trenéra i táty. Bohužel jsem to ale nebyl schopen přenést do hry na turnaji. To bylo tím impulsem, co jsme chtěli pro letošní sezonu změnit.

Přes první fázi Q-School, kterou jste zařadil mezi povedené akce, loni prošli jen dva čeští golfisté. Jedním z nich jste byl vy. Druhá fáze ale už byla konečnou. Co se změnilo?

Mým hlavním cílem v minulé sezoně bylo zlepšit hru z týčka. Na tom jsme s trenérem hodně pracovali a taky se to hodně zlepšilo. Opravdu hodně. Projevilo se v první fázi Q-School v Haugschlagu. Na hřišti, které je v lese, kde musíte být přesní. Hrál jsem skvěle z týčka, připravoval jsem si hodně šancí. Zvládl jsem i nepříjemné počasí, byla zima, pršelo, foukalo. Ale byl to vydařený turnaj. Pak jsem odjel do Španělska, kde jsem dva měsíce jen trénoval a připravoval se na druhou fázi. Všechno jsem tomu podřídil. Ještě před turnajem jsem si tam zahrál, dal jsem skvělé cvičné kolo, ale když přišlo první kolo, dobře jsem sice patoval, nehrál jsem špatně do greenu, ale absolutně se mi rozpadla hra z týčka. Vrátila se ta moje stará chyba z předchozího roku.

Máte proto nějaké vysvětlení?

Zase jsem vypadl z turnajového tempa a můj švih se vrátil do starých kolejí. To je můj úsudek, proč se to stalo.

Před nějakým časem jste na videu, které vás představovalo jako předního českého amatérského golfistu, prozradil, čím si vás golf získal. Tím, že je pokaždé jiný. Není to ale také to, co vás na golfu štve?

Tak to určitě je. Golf je strašně náročný sport. Tím si mě ale právě získal. Golf je každý den úplně jiný, každý turnaj je zcela jiný, každé hřiště vám sedí jinak. Je to nadmíru složité odehrát dobrý turnaj. Je tolik aspektů, které musíte poskládat dohromady – hru, mentální i kondiční přípravu... Všechno se musí sejít, ale když se to sejde, je to krása. Krásný týden. Kéž by jich byly během roku desítky.

Co udělat proto, aby golfista prožíval jen krásné týdny?

Jsem přesvědčený, že základem je stále pracovat systematicky podle plánu. Myslím si, že důležité je uhrát nějaký úspěch, ve který věřím, že přijde. To pak každého hráče hodně nakopne, posílí ho to, mentálně, herně, zkrátka ve všem. Věřím, že pro mě bude tenhle rok ve znamení obratu a na nějaký úspěch dosáhnu a dostanu se na vlnu, na které se udržím.

Jak důležité je pro golfistu sebevědomí?

Podle mého názoru znamená sebevědomí v golfu skoro sto procent. Když máte v golfu sebevědomí, tak technika a všechno další kolem funguje tak nějak samozřejmě. Ani nemusíte hrát úplně dobře, nelítá vám to přesně, jak chcete, ale i tak dokážete zachraňovat pary, vybojovat birdie a donést dobré kolo. Je to jen o sebevědomí. Myslím, že českým hráčům komplexně chybí větší sebevědomí. I proto nám pořád chybí nějaký dobrý výsledek na velkém turnaji.

Dá se s tím něco dělat, nějak pracovat na tom, aby tahle česká „slabina" zmizela?

Univerzální recept asi neexistuje. Mojí snahou je letos hrát turnaje většího formátu a na nich si vybudovat sebedůvěru tím, že budu hrát dobře, že dokážu skórovat a že hraju srovnatelný golf s ostatními kluky. To je podle mě klíč. Hrát dobré turnaje s kvalitními hráči. To je myslím cesta i způsob, jak se dá budovat sebedůvěra.

S dovolením skočím teď o pár let zpět. Viděl jsem vás poprvé v Sokolově na jednom z federačních mládežnických turnajů. Bylo vám myslím třináct let a vy jste porazil o hodně starší soupeře o propastných 15 ran. Říkal jsem si tehdy: Páni, z toho kluka něcobude. Myslel jste si tehdy i vy, že dobudete golfový svět?

Samozřejmě jsem si to přál. Už tehdy jsem golfu dával strašně moc, ale proti tomu, co bylo, dávám dnes ještě mnohem víc. V tom, proč se to zatím nepovedlo, hrála roli i spousta dalších věcí.

Například?

Chtěl jsem se posunout dál, proto jsem měnil švih, protože ten můj nebyl úplně dobrý. Hodně jsem vyrostl, vzal jsem si jiného trenéra, protože jsem se chtěl zlepšit. Po dvou třech letech jsem ale zjistil, že to byla největší chyba, protože trenér měl úplně jinou metodiku, která mi neseděla. Neuhrál jsem žádné výsledky, dostalo se mi to do hlavy, a to bohužel trvalo několik let. To se podepsalo na tom, že jsem ztratil sebedůvěru, nebyl jsem schopen uhrát žádné dobré výsledky, na které jsem byl zvyklý. A když to vezmu zpětně, byl tu ještě jeden problém.

Jaký?

Z národních mládežnických turnajů jsem naráz skočil na strašně vysokou úroveň turnajů, jakými byly třeba mistrovství Evropy nebo světa, kde byli skvělí soupeři, obtížná hřiště. Mně bylo třináct patnáct let, a najednou jsem hrál proti klukům, kterým bylo třeba i pětadvacet. Ten skok byl docela drastický. Když se na to dívám zpětně, bylo možná lepší jít postupně. Dám příklad. Ve Španělsku, kde jsem trávil a trávím hodně času, mají strašně moc turnajů, hrají každý týden mezi sebou a laťka je hodně vysoko. Takže když pak přijedou na mistrovství Evropy, tak jim to ani nepřijde, že hrají Evropu, ale jen nějaký lepší turnaj. Není to pro ně takový skok, jako u nás.

Zmínil jste i to, že jste hodně a docela rychle vyrostl. Jak se tohle promítne do švihu a do výkonnosti?

Pro mě to byla docela velká rána. Hodně jsem vyrostl, měnil jsem švih. Najednou to bylo hodně věcí. Ale na druhou stranu, tím si musí projít každý. Někdo to zvládne lépe, někdo hůř. To ke golfu patří. Bez potřebné rychlosti švihu ale golf nejde hrát. Je rozdíl hrát do greenu hybridem, nebo sedmičkou či osmičkou. Prostě je lepší dostat se co nejblíž greenu.

Jak byste se charakterizoval? Jaký jste typ golfisty?

Momentálně asi jako hodně cílevědomý. Když si něco dám do hlavy, tak se za tím snažím jít. A když to nevyjde, jsem z toho hodně přešlý. To považuji naopak za své minus. Trochu déle mi trvá, než to přejde a srovnám se s tím. Dám za příklad loňský Albatross. Ten mě hodně vzal, protože jsem se na turnaj strašně těšil, byl jsem na něj připravený, a pak jsem dostal hodně bolestnou facku. Když chci něco dokázat a ono to potom nevyjde, tak si to hodně beru.

Nejste zkrátka tak zvaně splachovací?

Přesně tak. Ale potřeboval bych to. Občas si říkám, že bych měl při golfu méně přemýšlet a být jednodušší. (smích)

Laik by asi řekl, že golf není až taková věda. Jdete na hřiště, jedna nebo dvě rány, pak dva paty a jde se dál. Evidentně naprosto mylná představa.

Za mě určitě. Když jsem byl ještě ve škole, ostatní kolem mě říkali, že je to sport seniorů. Nikdy jsem to nedokázal pořádně vyvrátit, ani neměl sílu to rozmlouvat. Už tehdy jsem věděl, co za tím je, jak je to obtížné. Golf je náročný po mnoha stránkách, které golfista musí splnit. A jak jste řekl, když je splachovací, tak mu to hodně pomáhá v těžkých chvílích, kdy potřebuje zabrat, nebo se mu úplně nedaří.

Jak těžký pro vás byl přechod z amatérské scény mezi profesionály? Byl to šok, nebo plynulý přechod?

Já si to do hlavy až tolik nepouštěl. Rozhodoval jsem, jestli půjdu na univerzitu do Ameriky. Měl jsem nějaké nabídky, ale v tu dobu jsem nechtěl odejít od svého trenéra a zmizet někam jinam. S rodiči jsem od svých osmi let jezdíval do Španělska, kde jsem měl svého trenéra a nechtěl jsem o něj přijít. Rozhodl jsem se zůstat v tomhle režimu, který mi vyhovoval. Věděl jsem, že potřebuju mít nad sebou dozor trenéra a věděl jsem, že na univerzitě moc tréninku není, proto jsem se rozhodl, že radši zůstanu pod kontrolou. Ale když je vám osmnáct a nejdete na college, tak v Evropě v téhle kategorii zase až tak moc turnajů není. Takže jedinou variantou bylo přejít k profesionálům, začít na nějaké menší túře a pomalu se propracovat výš sám. O to se snažím. Uhrát si kartu bez nějaké cizí pomoci.

Navážu na to. Sezonu startujete na turnajích Pro Golf Tour v Egyptě. Tohle je cesta, kterou letos chcete jít?

Tohle je pro mě jediná cesta, kterou letos chci jít. Chci odehrát celý kalendář turnajů Pro Golf Tour, na konci uhrát umístění v top 5 a získat kartu na Challenge Tour. Samozřejmě, když přijde nabídka zahrát si například Czech Masters nebo některý z turnajů Challenge Tour v Česku, budu za ni rád. Hlavně se budu snažit, aby moje hra byla taková, abych si takovou pozvánku zasloužil.

Pro letošek jste změnil systém přípravy na turnaje. Měnil jste něco i ve své hře?

Tím hlavním, na co jsem se zaměřil, je zpřesnění první rány z týčka. Najít systém, který bude fungovat, protože v minulosti jsem bojoval s určitými druhy ran z týčka v závislosti na herních situacích. Malinko jsme změnili švih, ale nic drastického. Ta změna je asi nejmenší, co jsem kdy dělal. Jen pár drobností. Už jsem nový švih vyzkoušel během zimy při turnajích v Portugalsku a v Murcii a fungoval.

K profesionálnímu golfu patří i zajištěné zázemí. Jak na tom jste vy?

Mě vždycky podporovali rodiče. V tomto směru doslova na sto procent. Za to jim musím poděkovat, protože bez nich bych golf asi nemohl na téhle úrovni hrát.

Takže se nemusíte hrát ve stresu s vědomím, že když nedáte cut, nemusíte mít už peníze na další turnaj. To nehrozí?

To úplně ne. V hlavě samozřejmě máte, že je to vaše živobytí a hrajete i o to, abyste uhráli i nějaké peníze. Navíc bohužel na Pro Golf Tour nejsou prize money až takové a to hlavní, proč tam hrajeme. Tím hlavním důvodem jsou karty, abychom se dostali výš.

Máte před sebou rok 2023. Kde byste chtěl být na jeho konci?

Na konci roku bych chtěl mít kartu na Challenge Tour. Asi bych ani nechtěl rovnou hned skákat na DP World Tour nebo na PGA Tour. Z mého pohledu je důležité jít postupně, ne po těch pomyslných schodech vzhůru skákat. To asi byla chyba, když jsem byl amatér. Jít schod po schodu, to je nejspíš nejlepší cesta.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Matyáše Zapletala

----samostatný rastr ----
Největší úspěch?
Když to vezmu zpětně, tak loni první fáze Q-School a ještě jako amatér start na Junior Invitational, kde jsem skončil třináctý. Už jen nominovat se tam byl obrovský úspěch. Setkal jsem se tam i s Tigerem Woodsem, mohli jsme si s ním zahrát fotbal, ping pong a zeptat se ho na cokoliv.
Nejnižší skóre?
Myslím, že 8 ran pod par, ale už nevím, kde to bylo.
Nejhezčí hřiště?
Určitě Sage Valley, kde jsem v roce 2016 hrál Junior Invitational. Bylo krásné. A druhým je Albatross. To je moje srdcovka. Vždycky se tam rád vracím, trénuju tam a zahrát si hřiště s tribunami a před diváky je vždycky velká výzva a zážitek.
Vysněný flight?
Tak o tom jsem nepřemýšlel, ale kdybych měl někoho vybrat, tak své idoly. Jon Rahm kvůli jeho mentalitě, pak Rory McIlroy a Justin Rose. To je takový můj instruktor švihu. Když si s něčím nevím rady, podívám se na něho a snažím se ho okopírovat.