Jejíma rukama prochází každoročně desítky milionů korun. Samozřejmě obrazně řečeno. Řeč je o penězích v rozpočtu České golfové federace, které má, lidově řečeno, pod palcem Maria Stilerová. Hospodářka a jediná dáma v devítičlenném výkonném výboru ČGF. Loni byla zvolena už na třetí volební období, ale v českém golfu se pohybuje mnohem, mnohem déle. Jak sama říká, uvedl ji do něj bývalý prezident a jedna z největších osobností golfu v českých zemích Hanuš Goldscheider.

Prozraďte, kudy vedla vaše cesta do vedení České golfové federace?

Stručně řečeno, přes golf a Hanuše Goldscheidera, se kterým jsem se znala právě z golfu. Proto mě vlastně oslovil. Řekl mi tehdy: hele, ty tomu hraní moc nedáš, ale jsi dobrá ekonomka, tak do toho pojď. Je pravda, že mám ekonomické vzdělání, jsem inženýrka ekonomie. A tak jsem začala pracovat v kontrolní komisi ČGF.

Takže nejdřív jste začala hrát golf a až potom jste začala pracovat ve federaci?

Přesně tak. Golf jsem začala hrát už v roce 1993 a přivedl mě k němu můj manžel. Ale já jsem typický rekreační hráč. Nejsem ve sportu a v golfu hlavně nijak ctižádostivá. Jdu si zahrát ráda, ale turnaje úplně nevyhledávám. Nejradši si zahraju s přáteli.

Kdy jste začala s prací v ČGF?

Začala jsem v roce 2001. Několik let jsem byla členkou kontrolní komise, ale poté, co rezignoval v roce 2013 na funkci Vojta Matějček, jsem byla kooptována do výboru jako hospodář. Následně mě na této pozici potvrdila konference. To bylo moje první volební období, kdy jsem kandidovala. A teď je to již moje třetí volební období v pozici hospodáře.

Logicky je vaše jméno spjato především s financemi. Co má hospodář golfové federace na starosti?

To vyplývá ze stanov federace. Výbor ČGF má devět členů a všichni jsou si rovni v tom smyslu, že nikdo nemá žádné právo veta. Stanovy také říkají, co konkrétně má hospodář na starosti – přípravu rozpočtu, jeho plnění a kontrolu, ale zároveň nemohu říct, že bych za hospodaření federace nesla odpovědnost jen já sama. Tu neseme všichni rovným dílem, ale je na mně, abych předložila návrh rozpočtu.

Jak obtížné a náročné je shánět peníze pro golf v Česku?

Golf v Česku se financuje de facto pouze ze dvou hlavních zdrojů. Tím největším jsou státní dotace. Dřív to byly peníze od ministerstva školství, dnes jsou to peníze od Národní sportovní agentury. Loni to byla částka zhruba 23 milionů korun. Druhou velkou součástí jsou členské příspěvky od členských subjektů – klubů a přidružených klubů. Tady se bavíme o částce 17,5 milionu korun ročně.

Dá se výše státních dotací nějakým způsobem ovlivnit?

Jestli máte na mysli nějaký lobbing, tak nedá. Financování vychází z vypsaných kritérií, která jsou dána. Platilo to dřív pro MŠMT, stejně jako nyní pro NSA. Zohledňuje se, zda jste olympijský sport, jaká je členská základna. V tom máme velkou výhodu, protože máme server a v něm rodná čísla všech našich členů, což je perfektní evidence, kterou řada jiných svazů nemá. Patříme co do počtu členů mezi největší sportovní svazy v olympijských sportech.

Přesto, existují i další možnosti, jak přidat peníze do rozpočtu? Třeba prostřednictvím partnerů?

Vzhledem k tomu, že ČGF není plátcem DPH, má federace svou obchodní společnosti CZECH GOLF CONSULTING s.r.o. a z praktických důvodů je jejím jediným společníkem právě federace. Společnost má tři základní úkoly – za prvé zabezpečuje server, evidenci hráčů, handicapy, turnaje a vše další, za druhé zajišťuje tuzemské soutěže, jak družstev, tak individuální, a za třetí jsou to vlastní činnosti jako normování, vydávání a prodej pravidel, školení. Ptal jste se na partnery, smlouvy s partnery, včetně dvou největších, kterými jsou Raiffeisenbank a Pilsner Urquell, uzavírá právě naše obchodní společnost. Proto oba nesou označení banka a pivo českého golfu. To jsou ale externí zdroje, které nejdou přímo do federace, ale do Czech Golf Consulting a slouží ke spolufinancování tuzemských soutěží.

Takže peníze od partnerů, kteří jsou sice partnery ČGF a českého golfu všeobecně, nejdou na účet federace, ale trochu oklikou do českého golfu?

Jdou do naší společnosti a jejím prostřednictvím pak do golfu. Například na provoz serveru a tuzemské soutěže. To musíme dotovat, aby děti a mládež mohla hrát. Nízké startovné nepokryje náklady na hřiště, na rozhodčí a další servis.

Už jste zmínila to, že výši státních dotací nejde příliš ovlivnit. Co ale třeba, kdyby Ondřej Lieser nebo Klára Spilková vyhráli olympijský turnaj. Jak by to pomohlo navýšení rozpočtu?

Pravděpodobně nijak. Pomohlo by nám to mediálně, že máme osobnost, která dokáže vyhrát takový turnaj. Dotace od NSA jsou dané. Aby se zvýšily, to by opravdu museli jeden nebo druhý vyhrát. Od Českého olympijského výboru jsme loni dostali na Ondru Liesera 100 tisíc korun a na Kláru Spilkovou stejnou částku. Takže to je zanedbatelná částka ve 45milionovém rozpočtu. Pravda ale je, že oba dostávali přímou podporu – na oblečení, ubytování, cestu a veškerý servis. Na hrách je o ně kompletně postaráno.

Jak těžké je hledat nové zdroje financí?

Je to těžké. Teoreticky máme málo co nabídnout, nepořádáme komerční turnaje. I proto, že jsme stále rozdělení na amatérský a profesionální golf, i když se to v posledních letech přece jen začíná trochu měnit.

Je dělení na amatérský a profesionální golf velkou překážkou?

Z hlediska finanční podpory velkou. Omezení se týkají prakticky všech oblastí. Takovou reklamu na oblečení mohou mít amatéři jen na týmových soutěžích, třeba na mistrovství Evropy družstev. Ale i to ve striktně omezené velikosti. Například jen malé logo na límečku nebo na rukávu. Nic víc.

Myslíte, že by pomohlo, kdyby tohle dělení zaniklo?

Určitě ano. A myslím, že už je k tomu tak trochu nakročeno. K několika změnám už došlo a platí od letošního roku 2022. Otevírá to více možností.

Otevírá to i nové dveře?

Zatím ne, ale mohlo by časem. Když budeme mít víc co nabídnout. Ale tam ještě nejsme.

Aniž bych se vás chtěl jakkoli dotknout, jak je oblíbený v kolektivu člověk, který takříkajíc sedí na penězích?

(smích) Jak je oblíbený? Myslím, že ve vztahu ke kolegům požívám jejich důvěru. I proto, že ne všichni jsou zdatní v činnostech, jakými jsou daně, účetnictví a podobně. Takže mám jejich důvěru a to, co připravím, většinou hlasováním projde. Zatím se nestalo, že by rozpočet nebyl schválen a neprošel.

Musíte někdy čelit lobbistickým tlakům kolegů, do čeho dát víc peněz a do čeho naopak méně?

Ale ano. Ne vždycky jsme ve všem zajedno. Ale o tom se potom diskutuje, vyříkáme si to, přesvědčujeme jeden druhého a pak se hlasuje. A protože je nás lichý počet, devět členů výboru, vždy se také rozhodne. A rozhodující slovo má potom konference.

Je cílem hospodaření federace vyrovnaný rozpočet?

Je a není. Hned vysvětlím proč. V posledních letech jsme totiž nikdy neznali přesnou částku, kterou dostaneme v rámci státních dotací. Konference jsou v březnu a v té době jsme málokdy znali přesná čísla. Mnohdy jsme museli jít do minusu a až v průběhu sezony jsme znali konkrétní částky. Občas to byl krok tak trochu do neznáma. Letos je navíc provizorium státního rozpočtu, takže přesná čísla nebudeme znát ještě mnohem déle. Ani NSA nesmí vypsat dotace a nemůžou dát termíny. Známe sice kritéria, ale konkrétní vypsání dotací není možné. A je otázka, kdy to bude.

Změňme téma finance. Co vy a golf?

Už jsem to říkala. Jsem typický rekreační hráč a nejsem ve sportu ctižádostivá.

Říká se, že ten, kdo golfu propadne, stane se pacientem. Byl to i váš případ?

Ne, ne, to vůbec ne. Pacientem byl můj manžel a já se mu přizpůsobovala. Já byla vždycky turista a závodně jsem běhala na běžkách. Vždycky jsem měla blízko k přírodě a pohybu v ní. Takže golf pro mě byl hlavně pohyb venku v přírodě na zdravém vzduchu. A líbila se mi i filozofie nepodvádění, že hrajete vlastně sám se sebou a proti hřišti.

Když se ohlédnete zpátky do doby, kdy jste s golfem začínala. Jak moc se český golf změnil a jak se posunul?

Hodně, opravdu hodně. Přibyla spousta hřišť, hráčů. Když si vezmu rozpočty, které jsme připravovali tenkrát a dneska, tak jsme se z částek 6 až 8 milionů dostali na dnešní částky 45 milionů. To je výrazný krok dopředu. Dřív se seznam všech turnajů vešel na jednu A čtyřku, bylo jen pár hřišť. Dneska by snad ani nešlo udělat kalendář všech turnajů. Bavíme se o desítkách tisíc turnajů.

Co vy a turnaje?

Moc je nevyhledávám. I proto, že jsem se dost často setkala i s lidmi, kteří podváděli. A když jsem je na to upozornila, reagovali ještě hodně nepříjemně hláškami typu, jestli nejsem nějaká moc chytrá. Bohužel to není o chytrosti, ale o znalosti pravidel, etiky a přístupu ke hře. Nepatřím k těm, co už na prvním týčku hlásí, že dneska sníží handicap a hodně dávají najevo, jak moc jim na tom záleží.

Zažila jste něco takového na vlastní kůži?

Zažila. Jeden člověk z našeho flightu, než došel na recepci, tak si přepsal skórekartu. Smutné.

Tak raději něco veselejšího. Jak často se dostanete na hřiště?

Dejme tomu tak desetkrát až dvanáctkrát za rok. To není moc, takže nevím, jestli je to veselejší. Spíš jezdím na turnaje věšet medaile na krk a gratulovat. Dlouhodobě dělám ředitelku seniorského mistrovství v Karlových Varech. Mým domovským hřištěm jsou Mariánské Lázně, takže když tam jsem, jdu si ráda s přáteli zahrát.

Vzpomenete na svůj nejlepší výsledek?

Když jsem zahrála pod sto. Poprvé to bylo na Líšnici. Jinak jsem ale stabilní hráč nad sto. (smích)

Prozraďte své nejoblíbenější hřiště?

Nemám jedno jediné. Mariánky, Vary, Šilheřovice. Ta všechna mají genia loci. Moc ráda mám i Casa Serenu. Máme blízko chatu, je to krajina mého dětství. Všude jsem tam jezdila na kole a mám to tam moc ráda. A protože kolega Maršík z výboru, je tam manažerem, tak nám občas umožní si tam zahrát. Tak dvakrát za rok. Je to pro mě takový svátek golfu. Jednak je kvalita hřiště vždycky na vysoké úrovni, ale také tam hraje málo lidí, takže nečekáte, ani nikoho nezdržujete. To mi vyhovuje.

Máte nějaké vysněné hřiště, kde jste ještě nehrála?

Určitě bych se ráda podívala do St. Andrews na Old Course. Ani bych ho nemusela hrát, stačilo by mně si ho jen projít, nasát atmosféru „kolébky golfu" a všechno si prohlédnout.

Už jste na nějakém takovém hřišti hrála?

Takové historické ne, ale na několika hezkých ano. V roce 2001 jsme byli šest týdnů v Americe a kolem San Franciska jsem si zahrála na několika krásných hřištích. Na dalších potom v Portugalsku, kam jsme s manželem hodně jezdili ještě před rokem 2000. Ale nikdy jsem ještě nebyla na golfu v Tatrách. To bych také ráda napravila.

Máte svůj golfový sen?

Možná vás zklamu, ale budu upřímná. Nemám.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Maria Stilerová
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2022