Co si budeme namlouvat, že. V Saudské Arábii probíhalo druhé kolo turnaje Aramco Saudi Ladies International Presented by Public Investment Fund s milionovou dotací v amerických dolarech, startovní pole nabízí silná jména a na leaderboardu se posouvá vzhůru jamku po jamce české jméno. Tehdy zazněla ta otázka poprvé, a ne naposledy. Kdo je ta Kristýna Napoleaová? Po kolech 72, 66 (!), 74 a 70 se celkové skóre zastavilo na 282 ranách, tedy šesti pod normou hřiště. A velice impresivní výsledek v podobě druhého děleného místa byl na světě.

1. Wikipedie říká, že jste hrála fotbal za pražskou Spartu. Měla jste ještě nějakou další pohybovou průpravu předtím, než jste začala hrát golf?

Ano, na wikipedii se dá najít, že jsem hrála fotbal. Sport se mnou jde vlastně tak nějak pořád. Kromě fotbalu jsem se věnovala atletice, basketu, tenisu, své přítomnosti jsem neušetřila ani populární florbal. Přespolní běh asi není úplně samostatná disciplína a můžu ho spojit s atletikou, ne úplně bych mezi sporty zařadila artistiku, byť se zrovna artistická průprava může hodit snad ke všem sportovním aktivitám. Možná jen k šachům se úplně nehodí... A ještě taky proběhla nějaká ta gymnastika. Tu jsem ale nemusela.

2. Na jakém postu jste v týmu Sparty hrála?

Za Spartu jsem hrála asi od dvanácti let, v útoku, v patnácti letech, kdy jsem přecházela do U19, už kolena nebyla v optimálním stavu a já jsem přešla na post stoperky. Ale hrála jsem i v záloze nebo třeba křídlo, ale tam je fakt moc běhání, takže mi nejvíc vyhovoval ten útok. Postupem času jsem se hodila fyzicky víc na stoperku, proto nakonec došlo ke změně.

3. Kdyby koleno zůstalo celé, měla byste doma golfový bag, nebo ne?

Kdyby nebylo trablů s kolenem? Tak to si myslím, že bych doma golfový bag neměla. Režim fotbal, škola, fotbal, škola, posilovna, zápas. Kdybych ještě pokračovala s fotbalem, tak bych se potkala s bagem a holemi tak možná za dalších třicet let. Jestli vůbec někdy.

4. Dá se vůbec nějak, jakkoliv – v dobrém i špatném – srovnat prostředí špičkového fotbalu s prostředím špičkového profesionálního golfu? V čem je to stejné, podobné, v čem úplně jiné?

Na tohle je těžké odpovědět. Já jsem vlastně nikdy do profesionálního fotbalu nekoukla. Ve Spartě jsme vždycky měli asi absolutně nejlepší podporu, ale zdaleka ne takovou, jakou měli kluci. Rozdíl... Fotbal je tým, jsi součást týmu. Zatímco v golfu si musíš všechno platit sám, organizovat sám... Jaký si to uděláš, takový to máš. To je asi nejlepší vyjádření. Acceska versus LET. Ten rozdíl je velký a je to vidět. Ale právě proto je skvělé, že Ladies Access Tour ti dá možnost se rozkoukat, začít. A to si myslím, že LPGA bude ještě úplně jinde, než je LET.

5. Studovala jste v St. Andrews. Kde a jaký obor?

Do St. Andrews jsem šla studovat magisterský obor, který trvá ve Skotsku pouze jeden rok. International business.

6. Aha, takže ve Skotsku jste poznala hru s mnohem menším míčkem, než je ten fotbalový...

To ne, to už jsem o golfu věděla hodně. Popravdě, jsem šla do St. Andrews jako golfistka. Začala jsem s golfem v Česku, po ukončení prváku bakalářského studia na anglické univerzitě v Northamptonu, kde jsem studovala event management a sport studies. Pak se začalo všechno prolínat a komplikovat, musela jsem se rozhodnout a event management vyhrál. Na druhák jsem se už vracela jako golfistka a s golfem jsem pokračovala i v Anglii.

7. Jaký pocit jste si odnesla z prvního kontaktu s golfem? Láska na první pohled, nebo spíš pocit, že golf nebude to, co by vás mohlo bavit?

První kontakt s golfem proběhl někdy v době, kdy mi bylo deset. Vůbec mě to nebavilo, vůbec. Už proto, že mi šlo úplně všechno, ať už jsem běhala nebo když mi dali do ruky třeba hokejku. Jenom v golfu mě všichni poráželi. Takže to rozhodně nebyl můj sport. Bylo mi v deseti jasný, že golf nikdy dělat nebudu. Byla jsem úplnej tragéd. Deset let nato jsem si to dala podruhý, jakmile jsem to odpálila, letělo to vzduchem. Golf si předtím vyzkoušel maminy přítel díky vánočnímu dárku, byli s bratránkem už po měsíci naprosto nadšení. Mamčin snoubenec navrhl, aby mamina začala hrát, jenže ona nechtěla začít sama, tak mě vlastně přemluvila. Po návratu z Anglie jsme to zkusily spolu, no a šlo to strašně rychle. A jsem ráda, že to takhle dopadlo.

8. Kdy jste začala s nějakou formou tréninku?

Myslím, že to bylo už rok potom, co jsem začala hrát. Taková ta snaha něco zlepšovat navázaná na sebemotivaci. Jako putting, chipping, driving, systematicky. Ale všechno se změnilo, když jsem začala trénovat s Jamie McConnellem, to už bylo o štábní kultuře, má to cíl, zahrnuje to mnohem víc aspektů. Pracuju s ním už skoro tři roky a jde o můj doposud nejpropracovanější tréninkový systém. Uvidíme, jak to půjde a kam to bude směřovat dál.

9. Nepatříte k těm, co poprvé v životě dostali plastovou hůl na trávníku za domem už ve třech letech, a přesto hrajete v letošním roce na skvělé úrovni. Je za tím spíš talent, nebo dřina?

Překvapivě jsem se s plastovou holí v ruce skutečně nenarodila. Na začátku jsem si vystačila s nějakým pohybovým talentem, jak jsem se postupně posunovala, a hlavně když jsem se profesionalizovala, přišly naprosto odlišný cíle a taky tím pádem jiná cesta k jejich naplnění. Nicméně já k těm, co den co den drilují, nepatřím. A když mi konečně došlo, že je to zaměstnání, a ne jenom zábava, začala jsem tomu dávat ještě o trochu víc. Ale pořád patřím spíš k „feelingovým" typům, a tak mi osmnáctka na hřišti dá víc než hodiny na drivingu.

10. Co považujete za svůj největší amatérský úspěch?

Na slovenském mezinárodním mistrovství jsem po prvním kole vůbec nevypadala na cut. Ale pak jsem se hecnula, a nakonec z toho bylo třetí, nebo čtvrtý místo? Považuju to za svůj velký úspěch proto, že jsem po špatném startu dokázala vykřesat z turnaje něco na tu dobu skoro neskutečného.

11. Kdy a s jakým handicapem jste přestupovala k profesionálům?

V únoru 2020, měsíc před pandemií, jsem přestupovala s handicapem plus jedna. Už si nepamatuju, jestli to bylo třeba plus nula celá sedm nebo tak něco.

12. Co vás k tomu vedlo?

Motivace byla vlastně jednoduchá. Na odpověď na otázku, jestli budu hrát golf na nějaké soutěžní úrovni, navazovala taková podmínka, že se tomu budu věnovat profi. A pokud ne, pak se začnu věnovat oboru, který jsem vystudovala. Po několika rodinných radách jsme tomu dali zelenou a taky nějaký časový plán. A i když je to finančně hodně náročná práce, dali jsme se po dohodě s rodinou touhle cestou.

13. Dnes už můžete směle srovnávat poměry. Takže jaký je to pocit hrát LETAS na Konopišti?

Ať už je to na Konopišti nebo na Zbraslavi, vždycky je strašně super, že hraješ doma. Že přijdeš na hřiště, kde jsou kamarádi. Rodina. No, rodina... Já jsem fakt ráda, že vím, že tam někde jsou, ale je pro mě lepší, když je nevidím a jen tuším, že tam někde jsou. Doma vždycky hraju moc ráda, i když to asi přináší mnohem větší ambice.

14. A jaký pocit člověk zažívá ve finálovém flightu se světovým esem, jako je třeba vítězka Women's British Open Georgia Hall? Nebo Anne Van Dam? A vůbec, jaká byla vaše společná procházka po Royal Greens v Džiddě?

Pro mě Georgia a Anne jsou hráčky absolutně nejvyššího světového kalibru. Když jsem po druhém kole zjistila, že jsem s nimi ve flightu pro třetí kolo, řekla jsem si „Aha!" A věděla jsem stoprocentně, že první, co budu na prvním odpališti chtít, bude selfíčko. Aby mi vůbec lidi věřili, že se to opravdu stalo. No jasně, a pro sebe do albíčka taky. Já mám obě dvě hrozně ráda. Dost jsem se soustředila během kola na jejich hru, což není úplně optimální. Byla to neuvěřitelná zkušenost. Dá ti to strašně moc. A taky se to pak projevilo v neděli, kdy už jsme si povídaly s Anne jako starý kamarádky. Hrozně super bylo, když mě chválila ve chvíli, kdy se mi něco povedlo, a ještě víc, když mi po dohrání na osmnáctým greenu říkala něco osobního přímo do ucha. A dorazilo mě, co mi napsala na Instagram. Děsně si toho vážím. No a s Georgiou jsme zjistily, že jsme se narodily úplně stejný den i rok. Tak jsme začaly řešit, kdo je starší, a tím pádem moudřejší, jestli jsme v souladu s naším znamením paličatý a tak. Byla to hrozná legrace.

15. Ještě jednou velká gratulace k výsledku v Saudské Arábii. Nedá mi to se nezeptat, televizní kamery vám nevadí?

Moc děkuju za gratulaci. Vím, že kamery byly všude, vím, že s námi šli i extra kameramani, kteří stáli třeba za mnou, když jsem hrála. Ale vůbec mě to nerušilo a nijak jsem to nevnímala. Až tak, že když jsem se dívala na záznam, zjistila jsem teprve, kde všude ty kamery byly. Říkala jsem si tý jo, kamera za mnou, přede mnou, nahoře... Jedna věc byla ale naprosto nová zkušenost. Rozhovor během hraní desítky. Nejsem si úplně jistá, jestli bych na tohle ještě někdy v budoucnosti kývla. Byť si myslím, že to proběhlo celkem v pohodě. Beru to, jak jsem řekla, jako novou zkušenost.

16. Mrzí vás, že jste nevyhrála?

Tak, mrzí. Má to dvě strany. Výhra by byla neskutečná. Určitě. Ale... Ten týden byl úplně fantastický, pro mě neskutečný. Kompletně. Měla jsem pocit, že všechno funguje a že jsem na velký vlně. A ta vlna prostě jela celý týden, ne jenom jeden den nebo pár jamek. Já nechci být neskromná, ale nebudu říkat, že na výhru mám ještě čas, protože vím, že už teď na to mám. Pro mě je nejdůležitější, že jsem odevzdala úplně všechno. Že to nestačilo a že byla Georgia lepší, je prostě fakt. I tak vím, že jsem odvedla super výkon, nestačilo to. Zrovna příště se může stát, že tomu nedám den co den a ránu co ránu sto procent, a stačit to bude. Pro mě to byl ultra pozitivní týden, nic mě nemrzí. A těším se a doufám, že příležitost bojovat o vítězství zase brzy přijde.

17. Máte okolo sebe nějaký realizační tým? Swing coache, mentalistu, manažera...

Tým je vlastně víceméně v Dubaji. Aspoň většina. Manažera zatím nemám, vlastně jsem si manažerem sama sobě a velkou roli v tom hrají rodiče. Hlavní coach je, jak jsem už zmínila, Jamie McConnell, Ir, se kterým dělám jak swing, krátkou hru i puttování, k tomu fitness trenér Allister Parlane ze Skotska. O mentální stránku věci se dělím s Angličanem Karlem Morrisem, spíš online. Fyzio v Česku zajišťuje Barna Medical a v Dubaji Shav, Jihoafričan s indickýma kořenama, takový kouzelník. A ten tým a to všechno vůbec nemůže nikdy vzniknout ani fungovat bez skvělých sponzorů, kterými jsou KetoDiet a Veolia. K nim patří také partneři Röhnish, Royal Albatross a Titleist.

18. Jak vypadají vaše plány do budoucna?

Hlavní krátkodobý cíl z několika, které jsme si naplánovali pro tuhle sezonu, je plná karta na LET 2023, takže top 60. Dali jsme si za cíl top 400 v Rolex Rankings, stát se českou jedničkou je můj osobní cíl. Nějaký osobáček, což se nám vlastně podařilo už v Saudské Arábii, kde jsem dala 66 ran. Pak jsou tam střednědobé a dlouhodobé cíle. Samozřejmě, že mezi ně patří start na olympiádě, jeden z těch největších je pak zisk medaile. Další cíl, který máme na seznamu, je třeba kvalifikovat se a hrát na LPGA. Tyhle věci nejsou o nějakém podvečerním vyprávění před spaním, jsou to plány na papíře, daný a definovaný.

Za rozhovor děkuje Ivana Jonová s přáním, aby se vám cíle nevzdalovaly, ba naopak, abyste si ze seznamu pravidelně odškrtávala jeden za druhým.
Foto: Archiv Kristýny Napoleaové/LET
Převzato z časopisu GOLF 5-6/2022

A TEĎ DEVATENÁCTÁ JAMKA...
OBLÍBENÉ/OBLÍBENÝ/OBLÍBENÁ
Jídlo: Je toho víc, ale kuřecí řízek s kaší od babičky je jednička.
Pití: Domácí limonády, zázvorový čaj. A bílé víno. To bych asi neměla říkat... Ale co, tak to je.
Hůl: Tak to bude těžký... Řekla bych asi ten driver.
Hřiště: The Links ve Fancourtu.
Jamka: Šestnáctka Royal Greens v Saudské Arábii.
Muzika: Mix osmdesátek nebo popu obecně nebo mix country.