HolisNeustálý rozvoj českého golfu není naší společnou kolektivní zásluhou, ale spíš přirozeným důsledkem jednání konkrétních jedinců, poháněných neustálou touhou posunovat věci dál nebo je alespoň dělat lépe. Jednou z takových osobností, tlačících už pěkných pár let český golf vpřed, je i ostravský František Holiš.

Kdy a jak jste se dostal ke golfu a co vás u něj drží?

S golfem mě seznámil před mnoha lety pan Jan Cieslar, zakladatel golfového hřiště v Šilheřovicích. V té době jsem v Šilheřovicích pracoval a Ing. Cieslarovi jsem pomáhal zabezpečovat zázemí pro pravidelné prázdninové golfové kurzy, které s manželkou Elou pořádal pro mladé golfisty. Jednoho dne mi přinesl na ukázku krásné nové hole, ze kterých jsem byl nadšen. To rozhodlo. Neodolal jsem a hole si koupil. Do klubu jsem vstoupil v roce 1980 nebo 1981, to už si přesně nepamatuji. Od té doby se na hřišti i v klubu mnohé změnilo. Stromů je dnes na hřišti o hodně méně, své podmanivé kouzlo si však šilheřovická osmnáctka udržuje stále. V Evropě je pouze několik hřišť, která mají všechny své jamky skryté uvnitř anglického zámeckého parku. V zemích sousedících s ČR ani jedno. Prostě krásná, fascinující atmosféra i prostředí. S přibývajícím věkem ve mně sílí úcta a obdiv k Janu Cieslarovi za citlivý a geniální výběr místa pro toto hřiště. Měl jsem možnost hrát na některých nádherných hřištích ve světě. Šilheřovice jsou ale má srdeční záležitost.
A co mě u golfu drží? Rád bych pomohl našemu klubu k ještě vyšší kvalitě a v rámci svých možností českému golfu na cestě k evropské špičce. Když jsem začínal v Šiheřovicích, byla to v první řadě výborná parta zapálených lidí. Mohlo nás být pár desítek, vztahy byly velmi přátelské, vzájemně jsme si pomáhali. Dnes je všechno formálnější. Ale jinak to asi nejde. V současné době máme téměř tisíc členů. Od založení klubu je věnována velká pozornost sportovní činnosti. Naši hráči získali mnoho mistrovských titulů v soutěžích jednotlivců a družstev. Z tohoto pohledu jsme historicky nejúspěšnějším klubem na Moravě.

Dnes už pracujete nejen ve vedení klubu, ale máte v rámci Moravy na starost sportovní rozvoj mládeže. Prozraďte, jak se takový (požitkář a) milovník golfu stane funkcionářem?

Nikdy jsem to neplánoval, byla to spíš shoda okolností. V roce 2000 jsem přivedl ke golfu také svou dceru, která zanedlouho začala mít sportovní ambice a výborné výsledky. A já – stejně jako mnoho ostatních rodičů v podobné roli – její snahy prožíval společně s ní. Hodně jsme tenkrát s dcerou jezdili po soutěžích jak u nás doma, tak v cizině. V zahraničí jsem pozorně sledoval, jak v té době trénovala evropská amatérská špička, jak s hráči pracovali kvalitní trenéři. Díky těmto zkušenostem jsem postupně získal určitý přehled a docela jasnou představu o tom, jak by měla vypadat kvalitní příprava úspěšného mladého golfisty. V roce 2007 mě oslovil nově zvolený prezident klubu a nabídl mi práci ve výboru. Vzal jsem si krátký čas na rozmyšlenou a nabídku přijal. Pro klub pracuji již třetí volební období a přibližně stejně tak dlouho pracuji i v regionálních sportovních strukturách České golfové federace.

Jak se vám daří vaše představy realizovat?

Určitě ne snadno. Český golf jako celek z dlouhodobého hlediska prokazatelně zvyšuje svou kvalitu, a to ve všech oblastech. Z toho mám radost. Druhou věcí je, zda by nemohl jít vpřed výrazně rychleji. Osobně se domnívám, že rozhodně ano. Je také otázkou, jestli jsou správně nastaveny priority. Máme výborně propracovaný systém organizace a řízení soutěží od těch nejnižších dětských jednodenních turnajů až po domácí nebo evropské šampionáty. V této oblasti jsme na vysoké evropské úrovni. Když k nám na turnaj přijede někdo ze zahraničí, má většinou jen slova chvály. Bohužel velké rezervy stále máme v práci s mladými hráči. V ní jsme málo efektivní a Evropa se nám vzdaluje, zvláště u chlapců. Ale jak už jsem uvedl, jde o nastavení priorit ČGF a většinovou shodu na tom, do kterých oblastí přednostně vložíme finanční zdroje.

Hodně cestujete i po světě, odkud si přinášíte nejvíce inspirací?

To máte pravdu. Měl jsem možnost poznat řadu zemí a snad mi osud dovolí v tom ještě pokračovat. Protože se rád dívám kolem sebe, poznatků mám dost, včetně těch golfových. Ne všechny lze aplikovat také u nás, nebo alespoň ne hned, mnohé však ano. Docela silným impulsem pro mne bývají pravidelné pobyty v USA. Nejinak tomu bylo na sklonku loňského roku na finálovém turnaji LPGA, CME Group Tour Championship. Na něm jsem měl možnost díky svým americkým přátelům sledovat z té nejtěsnější blízkosti hru a trénink 72 nejlepších světových hráček, mezi kterými bylo jen jedenáct Evropanek. To jasně ukazuje, že ženská světová golfová špička se přesunula do Asie a USA. Těšilo mě, že jsem si mohl popovídat s „naší" Jessicou Korda či Sandrou Gal a jejich rodiči, ale také se současnou světovou jedničkou Lydií Ko.

Čím na vás hráčky nejvíce zapůsobily? V čem spatřujete největší rozdíly mezi světovou elitou a našimi děvčaty?

Když pomineme technickou úroveň, pak vidím největší rozdíl v přístupu ke hře i tréninku a píli. Hlavně však v tom, že hráčky mají možnost pracovat s těmi nejlepšími trenéry. Velký dojem ale na mě udělaly korektní a přátelské vztahy jak mezi hráčkami samotnými, tak mezi hráčkami a vedením túry. Na každém kroku mohl člověk sledovat, jak si hráčky váží samy sebe navzájem i jak velmi respektují mimořádnou práci svého komisaře Mika Whana, který přivedl do LPGA nové a silné sponzory, změnil strukturu soutěže a výrazně pozvedl její prestiž.
Na hráčkách vidíte, že si váží šance hrát v nejkvalitnější a nejlépe dotované ženské soutěži na světě a že jim opravdu záleží na dobrém jménu nejvyšší ženské profesionální série. Myslím, že řada věcí by mohla být inspirativní také pro nás. Chceme-li získat úctu hráčů, měli bychom jim nejprve vytvořit pevné zázemí, nabídnout přehlednou a srozumitelnou strukturu a nastavit jasná pravidla. Společně s tím bychom ale měli dávat jasně najevo, že nezdravá hráčská nevraživost nebo časté vulgarity mezi hráči jsou nepřijatelné a ke golfu nepatří.

Uměl byste na základě svých zkušeností definovat nejúspěšnější model přípravy?

Byl bych opatrný s tím, zda se dá vůbec obecně definovat nějaký nejlepší model. Favority ale určitě mám. Já osobně dlouhodobě hodně respektuji americký univerzitní systém přípravy mladých sportovců, který je vysoce efektivní a má prokazatelné výsledky. Tímto tréninkovým systémem prošla řada nejlepších světových golfistů. Týmové soutěže NCCA mají mimořádnou kvalitu. Je ale pravda, že velmi záleží na výběru univerzity. Zdaleka ne každá má kvalitní golfové trenéry.
Nutnost skloubit náročné studium a sport dává hráčům zdravé zárodky budoucí profesionality. Když pak dostanou šanci a pootevřou se jim dveře do světa velkého golfu, nejsou zaskočeni a mohou hned od začátku naplno ukázat své schopnosti. Podobný výukový systém je v USA aplikován také na vybraných středních školách s golfovým zaměřením. To vše je vhodně provázáno se špičkovými privátními golfovými akademiemi, ve kterých působí nejlepší světoví trenéři a metodici. Ty mají dokonalé zázemí a technické vybavení. Drtivá většina golfových klubů v USA je totiž postavena na komerční bázi a s mládeží vůbec nepracuje.
V listopadu minulého roku mě na Floridě pozval náš bývalý daviscupový reprezentant Pavel Složil k návštěvě tenisové akademie Emilia Sancheze. Emilio patřil ve své době do světové tenisové špičky. Hráči z této akademie mají výborné výsledky na mládežnických tenisových turnajích v USA. Je mezi nimi také jeden mladý hráč od nás. Samozřejmě mě velmi zajímala organizace této akademie a její tréninkový systém. Ukázalo se, že je v podstatě stejný jako golfový výukový systém na amerických univerzitách.

A nějaký bližší příklad? Třeba z Evropy?

Určitě existuje a před ním s úctou smekám. Podívejte se na pětimiliónové Dánsko, které má menší členskou základnu a také méně hřišť než my. Před patnácti lety jsme na tom byli zhruba stejně. Dnes je Dánsko evropskou golfovou velmocí. Mají plejádu vynikajících hráčů na světových túrách, ale také výborné výsledky mladých amatérských hráčů, kteří jsou garancí i pro budoucnost. A co za těmito úspěchy stojí? Z mého pohledu osvícené vedení Dánské golfové federace, které našlo odvahu pro zásadní změny. Vytvořilo efektivní golfový program v dánských školách a najalo nejlepší evropské trenéry ke svým talentovaným hráčům. Samozřejmě měli také své trenéry, ale pochopili, že pouze nejlepší trenéři mohou systematicky vychovávat nejlepší hráče.
Nejde ale jen o Dánsko. Pozoruhodné výsledky v posledních letech vykazují také Belgie a Holandsko, které jsou zejména v oblasti práce s mládeží velmi úspěšní. Všichni jsme měli možnost vidět, co předvedl mladý Belgičan Thomas Pieters vloni na European Tour, když rozstřílel Albatross. Podobnou cestu jako Dánové zvolili také ve Francii, která hostí příští Ryder Cup. Před několika lety zavedli efektivní výuku golfu ve školách, nyní jim začíná vyrůstat nová generace vynikajících mladých hráčů.

Do trenérů a rozvojových programů se přece investuje i u nás?

Ano, v posledních letech se objevilo několik rozvojových programů, do kterých ČGF vložila nemalé finanční částky. Za jediný smysluplný ale považuji jen projekt „Se školou na golf". I když projekt... Já bych spíš řekl, že jde o první krok správným směrem, na který – aby se celý proces nezastavil – musí navazovat další kroky. Tím nejdůležitějším je rychlé získání akreditace z MŠMT. Bez ní tento nadějný projekt ČGF nebude úspěšný a celý projekt převezme soukromá společnost ITTEC, která o akreditaci již požádala.
A co se týká trenérů? Do trenérů obecně ČGF v podstatě neinvestuje. Výjimku tvoří jen reprezentační trenéři a ti, kteří jsou zařazeni do tréninkového systému ČGF. Současný Head Pro české reprezentace do evropské trenérské špičky nepatří. Keith Williams je určitě kvalitní trenér, což prokazuje u Klárky Spilkové, jenže není metodik. Český výkonnostní golf je ale ve fázi, kdy mu kromě jiného chybí také jasné metodické vedení od nezpochybnitelné autority minimálně evropského formátu. Taková metodická golfová osobnost se však podle mého názoru momentálně v ČR nenachází. V Evropě však určitě ano.
Neměli bychom se stydět požádat o radu, zvláště když už v osobě sportovního ředitele máme k dispozici kompetentní osobu s velmi dobrými kontakty na ostatní evropské federace a kolem sebe srovnatelné země s naší, které dokázaly, že umí vychovat výborné hráče evropské a světové úrovně.

Uměl byste kromě metodiky pojmenovat i další problematická místa, s nimiž by se měl český golf co nejdříve vypořádat?

To ale otevíráme Pandořinu skříňku. Možná mi po přečtení tohoto rozhovoru při další schůzi na federaci nenabídnou ani vodu... Vidím dvě taková místa. Obě jsou stejně důležitá a pojmenovat je není zásadní problém. Jedním z nich je šíře sportovní základny a její malá propustnost směrem vzhůru. Když se například podíváme na naše domácí mládežnické turnaje nejvyšší úrovně a hráče registrované v TCM, objevíme v nich přibližně 1 500 hráčů. U nich předpokládáme určitou herní kvalitu a také zdravé sportovní ambice. Do pomyslné pyramidy tréninkového systému ČGF, kde se s nimi začíná individuálně pracovat, se jich ale dostane sotva padesát, což dělá slabá tři procenta. To je extrémně málo!
Řešení? Myslím, že se nabízí samo. Protože růst členské základny dlouhodobě stagnuje, musíme udělat maximum pro efektivní vytěžení té současné a dostat do tréninkového systému větší množství talentovaných hráčů, ochotných na sobě pracovat. Teprve pak budeme mít reálnou šanci vychovat více hráčů schopných se prosadit v evropských profesionálních soutěžích. Považuji za chybu, že do RTC bylo vybráno pouze 49 hráčů. Znám důvody a s některými nesouhlasím. Do každého RTC mělo být vybráno minimálně šestnáct hráčů, aby každý z trenérů pracoval s osmi. Bez ohledu na to, že u RTC dochází a zřejmě ještě dojde k systémovým změnám.
V této souvislosti bych rád otevřel kvalifikovanou diskusi se svými kolegy v ČGF o založení Národní golfové akademie. Jejími členy by bylo cca dvacet nejlepších mladých hráčů. Tvořila by součást tréninkového systému ČGF a financovala by se z dotačních zdrojů. Její výukový systém by byl podobný těm, které jsou na amerických univerzitách. Nechci ale zdržovat podrobnostmi. Snad mi kolegové dají šanci to blíže vysvětlit.
Samozřejmě vím, že v ČR již jsou privátní golfové akademie. Za zmínku stojí však pouze dvě. Jednu založil Tomáš Slavíček na Zbraslavi, druhou Petr Moučka na Kaskádě. Ty však zatím nejsou schopny systematicky generovat špičkové hráče. Možná za pár let. Zbývající nemají potřebnou kvalitu a některé z nich jsou spíš jen pastí na peníze zapálených, ale nezkušených rodičů.

A druhé problematické místo?

Za druhý a velmi zásadní problém považuji náš vzdělávací systém. Jak ve směru hráč versus trenér, tak navazující vzdělávání samotných trenérů. Nechci paušalizovat, vím, že je u nás několik mladých trenérů, kteří si uvědomili, že se musí dále vzdělávat, snaží se o to a vážím si jich za to. Nikde ale nevidím systém nadstavbového vzdělávání trenérů. Absolvováním základního kurzu – ať už mu budeme říkat jakkoli – pro většinu trenérů jejich povinnost se vzdělávat končí. Dál už je to jen business. To je však zásadní systémová chyba. Proto nám ve vzdělanosti trenérů ujíždí jeden vlak za druhým.
Před časem svěřila ČGF celý vzdělávací systém trenérů do rukou PGA C, respektive soukromému subjektu. Ten zajistil kvantitu a základní vzdělání trenérů. Odborně ale nestačí na nadstavbové, kvalitnější vzdělání trenérů. To je však klíčem k úspěchu. Proto si už delší dobu myslím, dokonce stále silněji, že by vzdělávání českých trenérů nemělo stát pouze na soukromých nohách a že by Česká golfová federace měla vážně zvážit vybudování vlastního silného a kvalitního vzdělávacího centra. Jeho hlavním posláním by bylo finančně dostupné nadstavbové vzdělávání našich trenérů s aplikací nejmodernějších výukových poznatků.
Pro trenéry, působící v tréninkovém systému ČGF, by nadstavbové vzdělání mělo být povinné. Pokud toto vzdělání ČGF zatím neumí zajistit vlastními silami, není těžké ho zajistit v zahraničí. Ve světě je několik velmi kvalitních výukových programů pro trenéry.
Že ČGF zajistit kvalitní vzdělání umí, dokazuje již několik let u českých rozhodčích. Díky její finanční podpoře máme dnes asi dvacet rozhodčích s nejvyšším možným vzděláním, které se v golfovém světě nabízí. To je určitě dobře. Už jich ale máme tolik, že přesahují potřebu našich soutěží a můžeme je vyvážet. Podobně vzdělaného českého trenéra ale nemáme ani jednoho! Je nejvyšší čas to systémově změnit.

Kde byste na to vzal peníze?

Jak už jsem zmínil výše, peníze v ČGF jsou. A nemyslím tím členské příspěvky. Do federace přitékají každoročně nemalé zdroje z MŠMT a ČUS. Opět jde o nastavení priorit, za co je utratíme. Nezapomínejme také na to, že trenéři si za své vzdělání musí platit, nedostávají ho zdarma. Když jsme ale dokázali nalézt zdroje pro rozhodčí, měli bychom udělat totéž pro vybrané trenéry, kteří pracují v tréninkovém systému ČGF.
Letos skončí olympijský cyklus, v němž bylo ze strany federace investováno do přípravy české reprezentace a tréninkového systému cca 25 miliónů korun. Podařilo se vygenerovat jediné jméno s reálnou šancí si v Riu zahrát. Lze předpokládat, že další cyklus nás bude stát asi 30 miliónů korun. To nejsou malé peníze. Bylo by velmi smutným vysvědčením, pokud by i on měl mít na svém konci podobnou bilanci.

Myslím, že Česká golfová federace vyhlásila jako cíl vychovat čtveřici hráčů se šancí zahrát si na OH 2020 v Japonsku.

Vím o tom návrhu a osobně vítám a podporuji ambice současného sportovního ředitele. Jen doplním, že se nejedná pouze o čtyři hráče se šancí hrát na olympiádě v Japonsku, ale o čtyři hráče, kteří budou trvale hrát nejvyšší profesionální soutěže v Evropě. Není to malý cíl, ale nemůžeme si klást nižší. Dobře do tohoto plánu zapadají i nové volby do výboru České golfové federace, které lze využít právě k tomu, aby byli v březnu 2017, na začátku nového olympijského cyklu, zvoleni do vedení federace kvalifikovaní lidé, kteří dokáží správně nastavený tréninkový systém i jeho priority prosadit a podpořit.
Společně se zveřejněním konkrétních cílů je ale nutné také sdělit, kdo bude odpovědný za jejich plnění. Považuji za samozřejmé, že potřebné pravomoci jsou vyváženy také odpovědností za výsledky. Takto je to nastaveno u všech sportovních svazů české olympijské rodiny a u golfu to nemůže být jinak.

Pojďme se zkusit vrátit ještě na chvíli zpět k problémům, které v současnosti hýbou vaším klubem.

Z pohledu českého golfu nepatří současné období k těm nejlepším. Přebytek hřišť a stagnující počet golfistů vytvářejí nezdravé prostředí, ve kterém se jednotlivá hřiště místo spolupráce přetahují o každého hráče a nastavují dumpingové ceny, jež pak mají v důsledku nepříznivý vliv na jejich ekonomické výsledky. A přestože ani náš klub není proti těmto venkovním vlivům imunní, počet našich členů naštěstí dál plynule stoupá. Vyžaduje to však náročnou koncepční práci vedení klubu... a jedinečné hřiště za zády.

Brzy v Šilheřovicích oslavíte i významné jubileum. Jak se na něj chystáte?

Ano, to je radostné téma. Všichni se moc těšíme. Měla by to být velká událost nejenom pro nás, ale i pro celý český golf. Když Jan Cieslar otevřel v roce 1968 v Šilheřovicích golfové hřiště, šlo o třetí osmnáctku u nás! Přitom ze své jedinečné krásy neztratila nic ani dnes po 50 letech. Naopak. Hřiště se prodloužilo, vyčistily se přilehlé plochy, vybudovalo se mnoho nových odpališť. Zásluhou pracovníků údržby se výrazně zvýšila celková kvalita. Za to bych jim chtěl touto cestou velmi poděkovat.

Jak se na oslavy připravujete?

Do hřiště investujeme systematicky a dlouhodobě, a tak žádné zásadní úpravy do roku 2018 nepotřebuje. Na řadě je už jen rekonstrukce greenu čtrnáctky a samozřejmě klubovna. Máme stavební povolení, jsou zajištěny finanční zdroje. Proto můžeme letos zahájit rekonstrukci a modernizaci tohoto výrazného a zajímavého památkově chráněného objektu. Určitě se ale nebudeme bezhlavě zadlužovat, takže na rozsah rekonstrukce bude mít vliv také výsledek dotačního řízení o získání dodatečných zdrojů z EU.
Pevně věříme, že součástí plánovaných oslav bude i svěření pořadatelství Mezinárodního mistrovství ČR na rány v roce 2018. Totéž bylo umožněno Mariánským Lázním a Karlovým Varům v době, kdy oslavovaly významná výročí vzniku svých klubů. Ze strany ČGF máme zatím ústní příslib. Patřím mezi lidi, pro které má ústní příslib stejnou váhu jako písemná smlouva. Doufám, že to stejně vnímají i na ČGF. Jsme si jisti, že dokážeme zajistit po všech stránkách důstojnou a kvalitní mezinárodní soutěž. Hřiště je vzdáleno pouhé čtyři kilometry od sjezdu z dálnice, v blízkém okolí hřiště je dostatek ubytovacích kapacit. V rámci oslav chystáme jedno překvapení také pro naše členy, kteří si to určitě zaslouží. Doufáme, že je potěší.

A jak vidíte vaši ideální budoucnost?

Pokud myslíte klubu, tak nejde o nic komplikovaného. Stačí na to vlastně jediná věta: Ekonomicky a člensky stabilizovaný klub s vlastním hřištěm a samostatnou právní subjektivitou. Když si pak naši členové dokáží zvolit kvalifikované a zodpovědné lidi do vedení, nemusí se o existenci klubu obávat ani teď, ani v budoucnosti.

Převzato z časopisu GOLF 3/2016
Za rozhovor děkuje Josef Slezák, foto: Josef Slezák


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Úleva od psychického překážení

Hráčův míč leží jen několik centimetrů vedle spinkleru. Sprinkler mu ale nepřekáží ani v postoji ani ve švihu, pouze ...

Poradna

Garmin Approach S 60 versus Garmin Fenix 3

Dobry den. Mate zkušenosti s golfovou aplikaci (módem) u hodinek Garmin Fenix 3? Jaky je rozdil oproti specializovany ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...