Tu větu nejspíš někdy vyřkl každý golfista: Tohle hřiště se mi líbí, mám ho opravdu rád. Jenže co je tím měřítkem hodnocení, proč se některé hřiště líbí víc a jiné méně. Co člověk, to názor. Někdo je nadšený kvalitou hracích ploch, jiný perfektním tréninkovým zázemím, další přírodou, nebo nabídkou menu tzv. devatenácté jamky. Jak se říká, krása se skrývá v oku pozorovatele. Přesto existuje několik úhlů pohledu, které vypovídají o kvalitě hřiště mnohé.

Spíš než o úhlech pohledu se dá mluvit o určitých kritériích hodnocení golfových hřišť, která používají především odborníci na slovo vzatí – golfoví architekti. Ti se totiž na hřiště dívají určitou optikou, která se poněkud liší od pohledu golfové veřejnosti.
Co tedy posouvá normální golfové hřiště do kategorie skvělých, či výjimečných?
Stručně řečeno, stačí na to dvě věci, nebo chcete-li vlastnosti hřiště. Tou první jsou bankry. Jejich umístění, tvary, barva písku. „Bankry dávají hřištím punc jedinečnosti, jsou součástí konkrétního místa a jsou i podpisem architekta, který hřiště vytvořil," prohlásil Ben Crenshaw, bývalý vynikající golfista a úspěšný golfový architekt.
Dalším měřítkem je to, jak je hřiště zakomponované do původní krajiny. I tady mají odborníci jasno. Nejvíc baví hřiště, která nejsou umělá, ale naopak vypadají, jako by patřila do kusu místní krajiny odjakživa. A většinou jsou na hřištích zachována místa, která tam byla ještě před vybudováním hřiště.
„Nejzajímavější jsou hřiště, která vyvolávají zdání, že tam jsou odjakživa, ne, že byly postavené. Vypadají jako přirozený pozemek a zachovají charakter okolní krajiny," popsal golfový architekt druhou zásadní vlastnost nejlepších golfových hřišť.

Připravil: Alois Žatkuliak