Skoro by se chtělo říct, že novoroční rozhovory, nebo chcete-li, povídání na prahu nové sezony s generálním sekretářem České golfové federace Alešem Libecajtem se staly téměř tradicí. Letošní začátek roku není výjimkou. Jaký byl předchozí rok v českém golfu, kam se posunul a kam míří? To je jen několik témat, o kterých byla řeč. A když už byla řeč o tradici, nemohla být jiná ani úvodní otázka...

Tradice je tradice, tak začneme obvyklou zahajovací otázkou. Stále se nezměnilo vaše přesvědčení, že v golfu není místo pro revoluci, ale pro evoluci ano?

Tradičně s úsměvem odpovím, že se na tom nic nemění, že to tak prostě je. Byli jsme loni na podzim v Nizozemsku na zasedání Evropské golfové asociace a některé, řekněme mladé golfové země vyměnily vedení a měly pocit, že se všechno dá změnit rychle. Rychle narazily. Ani v těchto zemích, ale ani v Americe a golfově vyspělých evropských zemích není nikdo zvědavý, aby se rozhodnutí dělala ad hoc. Ano, je potřeba jít s dobou, ale rozhodně ne žádné revoluční kroky.

Najdete nějaký konkrétní argument, který váš názor na golfovou evoluci v praxi potvrdí?

Asi výchova elitních hráčů. To se prostě nedá nijak uspěchat. Před mnoha lety jsme začali budovat systém, kterému jsme věřili. Samozřejmě se našli pochybovači, ale ten hlavní směr jsme drželi . A nakonec se ukázalo, že špičkové hráče dokážeme vygenerovat. Ne, že by byla federace všemocná a že by to byla jen naše zásluha, to v žádném případě. Ale dokázali jsme držet nastavený směr a vývoj a máme dnes hráče, kteří jsou schopni soupeřit na vysoké golfové úrovni.

Přesto se zeptám, nebylo by někdy ku prospěchu, aby tu a tam proběhla aspoň taková malá revoluce?

Ona možná probíhá, nebo spíš probíhala na úrovni, řekněme, takové politické. Existovaly tady různé názory nebo představy, jak by měl vypadat marketing v době, kdy byl prezidentem Vratislav Janda, a kdy proti němu kandidoval Petr Uhlík. Vlastně takový střet o to, jak by měly marketing a propagace golfu vůči veřejnosti vypadat. Ale v celé svazové práci, tak tam o žádnou revoluci, ani malou, příliš nestojím.

Zůstaneme u evoluce. Když se ohlédnete zpět, kam se český golf v roce 2025 posunul?

Slyšeli jsme to mnohokrát z různých zdrojů, z médií, že to byl rok v mnoha ohledech přelomový, že sportovní výsledky v mnoha směrech předčily naše očekávání. Stačí připomenout – Filip Jakubčík vyhrál na mistrovství Evropy, tým do 18 let triumfoval na evropském šampionátu ve své kategorii. Spoustu skvělých výsledků přidaly ženy na Ladies European Tour. Takže v tomhle ohledu po sportovní stránce to byl určitě skvělý rok, na který bude velice těžké navazovat. Tím si ale nechci dělat žádné alibi, že bychom měli polevit. V každém případě, po sportovní stránce to byl skvělý rok.

A po té nesportovní?

Řekněme, že po půl roce po zvolení nového výboru jsme do funkce uvedli nového sportovního ředitele Tomáše Gryce. Věřím, že ve spolupráci se sportovní manažerkou Adélou Koukalovou budou sportovní část držet dál na vysoké úrovni a posouvat ještě dál. Tomáš Gryc začal pracovat na sportovní koncepci, která nám chyběla a mnohokrát nám byla její absence vyčítána. To je oblast, na které chceme hodně zamakat. Od podzimu 2025 připravujeme marketingový a mediální plán pod vedením prezidenta Petra Uhlíka. Zatím na rok 2026.

Co vám osobně udělalo loni největší radost?

Největší radost mi udělala česká vlajka na loňském The Open. To, že jsem mohl a měl to štěstí podpořit Filipa Jakubčíka při jeho startu na nejstarším majoru. Prostě to, když na největší tribuně u osmnácté jamky vlála česká vlajka, když Filip na prvním týčku odpaloval a hlasatel oznámil jeho jméno s tím, že je z České republiky. To mi udělalo velkou radost. Jo a taky to, že jsem se oženil.

Jejda, nemělo tohle zaznít jako první? A samozřejmě velká gratulace...

Ale vy jste se mě ptal myslím na golfové radosti. Oženil jsem se v srpnu a od té doby jsem šťastný. (smích)

Dobře, ale abychom se příliš nevznášeli v oblacích, bylo naopak i něco, co vás zklamalo, co nenaplnilo vaše očekávání?

Řeknu to, jako to říkám vždycky. Když se zvolí nový výbor, snažím se novým kolegům říct, zabývejme se na nejbližších jednáních výboru provozními věcmi, které musíme udělat, ale zároveň si dejme tři měsíce nebo 100 dní a potom jasně deklarujme, co bychom chtěli v následujících čtyřech letech mít jako nosná témata, na čem bychom chtěli pracovat. Byly tady nějaké předvolební sliby, ale to je minulost. Teď si musíme s chladnou hlavou říct, co budeme dělat, co bude hlavní náplní naší činnosti. A tohle se mi prostě nepovedlo. Nevím už, co bych pro to měl víc udělat. Měl bych už být natolik zkušený, řekněme, manažer, který už nějaký čas řídí sekretariát, ale zatím se mi stále nedaří, abychom dokázali členské základně a veřejnosti říct, co nás v následujícím střednědobém období bude nejvíc zajímat. Nechci říct, že by to mělo být něco jako programové prohlášení vlády, ale něco v tom duchu.

Není možné se zaměřit přímo na některé konkrétní oblasti golfu, například sportovní golf nebo marketing či organizace turnajů?

Jasně, tak to je. Samozřejmě tlačím na sportovní golf, protože jsem přesvědčen, že tím hlavním nosným tématem by měla být příprava sportovní koncepce, v podstatě od náboru v klubech až po profesionální golf. Děláme na tom. Je to jeden z hlavních úkolů Tomáše Gryce. Brzy si schválíme osnovu, co všechno má v koncepci být, následně budou jednotlivé kapitoly rozpracovány a široce diskutovány. Od podzimu 2026 už chceme „jet podle nových pravidel".

Skočím teď trochu na jiné téma, byť také už může znít trochu jako obehraná deska. Zatímco ženám se to už podařilo, pořád čekáme na velký průlom v mužském golfu. Co schází k tomu, aby se i muži posunuli do první ligy?

Asi nedám úplně uspokojivou odpověď, ale dovolím si tvrdit, že schází málo. Musíme vytrvat, a to už jsem říkal i před několika lety. Musíme prostě vytrvat, musíme dál kultivovat prostředí pro to, aby tady špičkoví hráči mohli vyrůst. Aby věděli, že ta cesta existuje. Musím říct, že když jsme byli v listopadu na setkání evropských federací, seděli jsme s otevřenou pusou, protože celý jeden blok programu byl věnovaný českým úspěchům na evropské scéně. Ať už to byl Filip Jakubčík nebo kluci do 18 let. Bylo k tomu video a my jsme tam seděli jako hrdí Češi. Oni za námi chodili a ptali se, jak to u nás s mladými děláme. Tvrdím, že tohle je hnací motor, my v tom musíme vytrvat a pokračovat v nastaveném trendu.

Vrcholový golf je neobyčejně náročný, finančně, časově, cestováním. Jak může federace pomoci třeba těm, kteří obrazně řečeno jsou ve hře o start na olympijských hrách?

Snažíme se jim pomoct v rámci našich možností finančně i organizačně. Máme program pro začínající profesionály, což znamená, že hráč, který byl v našem systému a přešel k profesionálům, tak se o něj, nechci říct, že postaráme, to je strašně silné slovo, ale snažíme se mu maximálně pomoct. Jednak „živými" penězi a také poskytnutím zázemí, služeb. Když se budeme bavit konkrétně, například o Petru Hrubém, který hraje v zámoří Korn Ferry Tour, tak od ČGF dostal 300 tisíc korun v roce 2025 a také příspěvek na Q-School. Není to sice nic, z čeho by si měl sednout na zadek, ale je to lepší než nic – takové jsou prostě aktuálně naše možnosti. V golfu sice máme stále dělení na amatéry a profesionály, ale my se nezříkáme nikoho. To je proti tomu, co bylo třeba ještě před patnácti lety, obrovský posun. Tehdy tady byla jediná Klára Spilková a byla absolutní výjimkou, která už tehdy dostávala peníze na svou profesionální kariéru. Tehdy vlastně existovala samostatná rozpočtová kapitola federace Klára Spilková. Od té doby se podpora rozšířila na víc a víc hráčů a hráček.

Mluvili jsme o velkých úspěších českého golfu. Když zůstaneme u sportovního golfu, přišel i výsledek, který vás nepotěšil, nebo dokonce zklamal?

Pro mě je jednoznačné zklamání sestup týmu mužů zase zpět do druhé divize mistrovství Evropy. To, že jsme se neudrželi mezi elitou a spadli do druhé divize, odkud jsme se před rokem vyhrabali. Nevím, kde je zakopaný pes. Hráči vstupují do šampionátů, do části na rány poměrně solidně, suverénně, ale ta jamková část je zakletá.

Když jsme společně hodnotili rok 2024, přiznal jste, že se federaci nepovedla spolupráce s marketingovou agenturou. Kam se posunula tato oblast?

Vydali jsme se vlastní cestou, kterou prezentoval prezident Petr Uhlík. To znamená, že bychom chtěli vybudovat své vlastní marketingové oddělení. Odmítli jsme vydat se cestou spolupráce s nějakou velkou renomovanou marketingovou společností nebo agenturou, která by vše pro nás zastřešovala a převzala veškerou komunikaci směrem ven k veřejnosti. Angažovali jsme nově Romanu Pavelkovou jako marketingovou manažerku, máme představu o základní činnosti, kterou jsme během ledna představovali a také propagovali v regionech. Je to cesta, kterou bychom chtěli jít.

Co je pro vás největším úkolem? Kam by měl marketing federace cílit?

Myslím, že máme velmi kvalitní sportovní zpravodajství směřující dovnitř, pro golfisty. O tom, jak se hráčům daří doma, v zahraničí včetně Ameriky, informujeme na webu a na sociálních sítích. To je takové 24/7 sportovní zpravodajství. Když se daří, je potom i jednodušší, aby se zprávy o golfu objevily i v celostátních médiích, včetně televize. Ale pořád chybí takové to prorazit ještě víc, aby se o našem sportu vědělo, mluvilo, aby si ten koncový „konzument" uvědomil, že je tady nějaký fenomén soutěžního golfu. A nejen to. Aby také zjistil, že je příjemné na golf zajít, podívat se na něj, případně si ho i zkusit. Tím cílem je představit skutečný obraz golfu, že to je hra, která má i další zajímavé aspekty – cestování, zdraví, oblékání a další věci.

Takže takový obraz golfu jako životního stylu?

No, možná je životní styl trochu silné slovo, ale něco na ten způsob klidně ano.

Nicméně platí, že stále bojujete se špatnou pověstí golfu, kterou si získal v minulých letech?

Myslím si, že mladé generaci bychom už asi neměli připomínat to, že golf má nálepku snobského sportu, že je to sport pro bohaté a nevím, co ještě. Oni to nezažili. Za mě je to volnočasová aktivita jako každá jiná. Někomu může připadat, že není až tak akční jako některé jiné sporty, ale to nic nemění na tom, aby přišli na hřiště, vyzkoušeli si to. V příjemném prostředí se stejně naladěnými lidmi. Ano, golf není pro každého, to platí. Ale taky platí to, že vyzkoušet si ho může každý.

Federace rozjela projekt Chybíš nám na hřišti. Co je jeho smyslem? Snaha vrátit na hřiště ty, kteří golf přestali hrát?

Nejdřív je potřeba říct, že projekt Chybíš nám na hřišti, který jsme spustili, je plně financovaný R&A. Oni každý rok vypisují granty a mají nějaká témata, do kterých se máte trefit. My jsme vymysleli tento projekt, protože víme, že je tady hodně lidí, kteří hrávali, přestali, přesto mají hole někde v garáži.

Co má být výstupem projektu?

Chceme zjistit, kam se golf posunul a kam se posouvá. Chceme vědět, jestli lidi mají o golf stále zájem, nebo to pro ně byla aktivita v nějaké životní etapě. Zajímá nás, jestli lidé dnes nepreferují i jiné formáty, třeba hru na šest jamek, proč s golfem přestali, zda do toho vstoupila rodina, případně úplně jiné zájmy. Ano, dostali jsme na ten grant zhruba 800 tisíc korun a chceme udělat, řekněme, malý socio-demografický výzkum takovouto formou. Zjistit, jaký je stav, zda by lidé měli zájem se ke golfu vrátit a za jakých podmínek.

V posledních letech počet registrovaných členů ČGF stagnoval, nebo spíš lehce klesal. Jak vypadal rok 2025?

Řekl bych, že nijak zásadně nevybočil. Došlo k mírnému poklesu, takže jsme teď na nějakých 50 500 registrovaných členech.

Před rokem jste si postěžoval, že vás mrzí propad u dětí. Jak se změnila tato čísla?

Je to podobné jako u kompletní členské základny, jde o pokles v řádek maximálně stovek. Ale u dětí to tak je. Jsou silnější ročníky a zrovna tak jsou slabší ročníky. Rozhodně nejde o žádný dramatický propad.

Z golfové mapy bohužel zmizelo i několik golfových hřišť...

S tím jako federace těžko můžeme něco dělat. Samozřejmě nás to mrzí. Víme, že to potkalo Kynžvart, Hrádek, Nebeskou Rybnou, Ústí nad Orlicí a bohužel i některá další. Ale ani to nijak nevybočuje a není důvod, abychom se hroutili. Všichni do toho šli s nějakou touhou, možná podnikatelským záměrem, někde s prostou radostí vytvořit hřišťátko a vybudovat k tomu nějakou komunitu. Budiž jim za to sláva, ale ne vždy se to podaří. To se stává v každé lidské činnosti. Samozřejmě nás to mrzí, ale jako nějaký dramatický signál dalšího úbytku hřišť bych to neviděl.

Přidávám další obvyklou otázku... Jak se posunula spolupráce, zdali vůbec, s Czech PGA a Asociací golfových hřišť, která oživila svou činnost s příchodem nového prezidenta Tomáše Rašky?

Za sebe říkám, že vztahy jsou dobré. Cítím jistý posun k lepšímu. Svou roli určitě sehrál i Tomáš Gryc, který začal pracovat na federaci jako sportovní ředitel, ale stále je i v představenstvu české PGA. Tomáš Raška je byznysman a vnáší do golfové prostředí nový pohled. Důležité je, že jsme schopni spolu komunikovat. Hřištím jsme vyšli vstříc například tím, že federace ze svého rozpočtu kompletně platí normování hřišť. Nasloucháme jim. Pokud jde o smysluplné téma, nebráníme se spolupráci. S PGA spolupracujeme zejména na úseku vzdělávání trenérů golfu. V tomto směru není žádný problém. Musíme si uvědomit, že PGA má dnes necelých 300 členů, trenérů, kteří mají touhu více či méně se dál vzdělávat, pracovat na sobě. My trenéry potřebujeme, potřebujeme trenéry do systému a vytipovat ty, kteří na sobě chtějí pracovat, kteří chtějí být výkonnostními trenéry.

Před námi je rok 2026. Co bude z pohledu federace patři k jeho vrcholům?

Nejsou olympijské hry, není mistrovství světa, které je jednou za dva roky, takže sportovním vrcholem budou samozřejmě mistrovství Evropy. To je pro nás takové poměření s Evropou, jak na tom jsme. Čekají nás čtyři šampionáty družstev ve čtyřech hlavních kategoriích – muži, ženy, dorostenci, dorostenky. Dorostenci z pozice obhájců titulu nasadili laťku hodně vysoko. Čeká nás také 10. ročník turnaje Czech Ladies Challenge v rámci LETAS. Ten čas letí jako blázen. Bude to hezká oslava i proto, že deset let od otevření slaví i Panorama Kácov.

Zmínil jste olympijské hry, které budou sice až za dva a půl roku, ale jak jste také zmínil, čas letí. Nakolik jsou hry v Los Angeles už dnes v centru vaší pozornosti?

Jsou hodně. Jsme v intenzivním kontaktu s profesionálními hráči i hráčkami, o kterých víme, že hry jsou pro ně velkým snem i cílem. To platí například u Petra Hrubého, který hodlá podřídit hodně věcí tomu, aby se na hry dostal. A ano, olympijské hry jsou pro nás téma už teď.

Co se dá udělat proto, aby už vedle téměř tradiční účasti dvou hráček si v Los Angeles zahráli i dva čeští golfisté?

To by samozřejmě bylo skvělé, úchvatné. Kdyby se dostal na olympijský turnaj aspoň jeden kluk, mohli bychom obsadit i týmovou soutěž dvojic, která bude nově třetí golfovou disciplínou na hrách. A co proto udělat? Být s hráči v kontaktu, snažit se jim maximálně pomoci, dát jim najevo, že start na olympiádě je pro federaci stejně důležitý jako pro ně. Aby věděli, že jsme tu pro ně, že nejsou někde na okraji zájmu.

S čím budete na konci letošního roku spokojený?

Tentokrát to bude možná poprvé, že se nebudu soustředit tolik na výsledky. Jak se nám rozrůstá na federaci náš aparát, přišel Tomáš Gryc, Romana Pavelková, také Dominik Kárník, který zajišťuje mediální výstupy, potřebuji tenhle mančaft pevně chytit do rukou, dát ho dohromady, aby vše zapadlo do sebe, jak má. Mimo jiné spouštíme nový server, bude nová mobilní aplikace. Všechno tohle musí fungovat!

Kdy se na nový server České golfové federace podíváme?

Měli bychom ho spustit plus mínus 18. února, ale už týden předtím se udělá stop stav, začne odstávka a od 18. února by vše mělo běžet naplno. To je věc, která mě nenechává klidným, aktuálně ale každý ví, co má dělat, co se od něj očekává, takže pro mě je to už spíš víc manažerský dohled.

Tak držím palce... A zkusím závěr odlehčit. Jste také čas do času k vidění v roli fanouška na hokeji na Spartě. Je pro vás hokej jistým ventilem od golfu?

(smích) Asi tuším, na co narážíte... Na Spartu jsem začal chodit už někdy před čtyřiceti lety. Na fotbalovou i hokejovou s tátou a dědou. Pak jsem měl klasickou „rodinnou" pauzu, ale díky tomu, že je moje žena marketingovou ředitelkou v Komerční bance, která sponzoruje hokej, začali jsme zase na Spartu na hokej chodit. Je to pro mě zábava, radost a také ventil.

Vy jste se ale stal rovnou speciálním fanouškem. Jak se to stalo?

Pamatuji si, že táta na fotbalové Spartě, když chtěl něco hráčům sdělit, využil chvíle, kdy bylo ticho a nikdo to nečekal. Pak hodně hlasitě svůj vzkaz hráčům sdělil. Tak jsem si řekl, že bych ho mohl napodobit. Že počkám, až bude ticho a zkusím to taky – jen to není žádný vzkaz, ale prostě křičím gól pořád dokola, když už nikdo jiný neslaví. Tak to vzniklo a ujalo se to.

Rázem jste se stal celebritou...

(smích) Je opravdu zvláštní, když procházím s manželkou útrobami stadionu a chodí za námi holky a kluci v dresech, jestli bych se s nimi nevyfotil. Pro mě je to opravdu ventil, zábava. Jsem sparťan, ale především miluju hokej jako hru. Strašně mi vadí vulgární fanoušci, urážení. Nejsem povaha, abych řval vulgarity na hráče nebo na rozhodčí. Pro mě je to, jak už jsem řekl, jistý ventil.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Aleše Libecajta
Převzato z časopisu GOLF 1-2/2026