Pětkrát tento turnaj vyhrál, naposledy v roce 1983. Před dvěma lety nadchnul, když naprosto nečekaně došel až do play-off, v němž bitvu o svůj šestý titul prohrál se Stewartem Cinkem. A letos byl zase hodně vidět. I přes svůj věk dokáže Tom Watson držet krok s mnohem mladšími a nadupanějšími borci.
Watsonovi pomáhá charakter hřišť, na nichž se Open hraje. Spíše než o délce je to o chytrosti a zkušenostech. Jednašedesátiletému Američanovi nechyběla ani trocha štěstí, když v druhé rundě dokonce zaznamenal hole-in-one.

Nezastaví ho věk, nezastaví ho počasí, co tedy? „Budu pokračovat až do té doby, než mi tělo řekne dost. No, když začnu hrát 78, 80, asi to také dlouho nevydržím. Ale teď se cítím fit, i když musím říci, že všechny ty děti kolem hrají parádně. Ty jejich rány mají úplně jiný zvuk. U nich je to pořádné svištění, kdežto moje rány, to je spíš takové žuchnutí. Ten rozdíl ve zvuku tam je, ale na druhou stranu, žuchnutí pořád funguje,“ smál se Watson, který v 140. ročníku Open skončil na velmi lichotivém děleném 22. místě (celkem 286 ran/+6).

Watsonovo hole-in-one