Konec roku je vždy příležitostí k ohlédnutí. Platí to i pro golfisty. Co se povedlo, co už méně, na čem zapracovat, ... Ale zůstaneme u toho ohlédnutí. Co třeba se pokusit vybrat tři nejstrašidelnější jamky, které dokážou potrápit a stanou se noční můrou pro ty, kteří v jejích osidlech uvíznou. Takovou jamku má nejspíš každý. Ty, co jsme vybrali, dokážou potrápit i ty nejlepší hráče světa. Nicméně, neplatí to pokaždé a pro každého.

Jamka č. 17, par 4, 455 yardů, Old Course v St. Andrews
Tahle jamka se řadí k těm nejslavnějším ze slavných. Proslulá Road Hole se ale pro mnohé golfisty stala doslova pohřebištěm nadějí. Potřebujete první přesnou a dlouhou ránu, protože vlevo číhá hustý a vysoký rough, vpravo aut u Old Course Hotelu.
Druhou ránu zase může spolknout hluboký bunker vlevo před greenem. Své o tom ví třeba Tommy Nakajima, který v písečné pasti uvízl a potřeboval tři rány, než se z ní dostal ven. A bylo z toho bolestné quintuple bogey, tedy 9 ran na čtyřparu.
Ani když jste už na greenu, není vyhráno. Tři i více pauttů je tady hodně častým jevem. Zažil to i takový mistr nad mistry jakým byl Seve Ballesteros, když odešel s triple bogey.

Jamka č. 16, par 3, 236 yardů, Royal Portrush
Ne nadarmo se tomuhle tříparu říká Calamity Corner. Pro řadové členy klubu je tahle proslulá jamka dlouhá 211 yardů, ale při The Open v roce 2019 při vítězství Shane Lowryho měřila strašidelných 236 yardů.
V hlavní roli bývá i vítr. Podle jeho směru tak musí leckdy hráči sáhnout po hybridu, pětce dřevu, nebo někdy dokonce po driveru. Brutální.
A ještě je potřeba být přesný. Rozhodně neskončit vpravo. Pokud se tak stane, je double bogey parádním výsledkem. Ne nadarmo má tahle jamka v názvu slovo kalamita.

Jamka č. 17, par 5, 536 yardů, Valderrama
Znovuzrozená jamka klade před hráče mučivou otázku, zda útočit druhou ranou na birdie, nebo dokonce na eagle, nebo si raději bezpečně přihrát a jít na green až třetí ranou? První varianta je nadmíru lákavá, ale stačí málo a míček skončí ve vodním hrobě.
A není to jediná past, která na jamce číhá. Na sedmnáctce ve Valderramě zkrátka není místo pro žádnou chybu. A když přijde, tak o tom by mohl vyprávět Richard Finch, když na zdolání jamky potřeboval 11 ran.
Ale pozor, jde to i s výrazně menším počtem ran. Stačí i dvě. Důkaz? Miguel Angel Jimenez tady zahrál v roce 1995 svůj první albatross v kariéře. A první v historii Valderramy. Nezůstal poslední. Stejný kousek se povedl v roce 2007 Graemu McDowellovi.

Připravil: Alois Žatkuliak
Ilustrační foto: golfová resorty