Golfová pravidla
1Hřiště zaříznuté do prudkých kopců předhůří Alp, hřiště na několik pater, hřiště v nádherné přírodě. Vyberte si. To všechno a mnohé jiné je Adamstal, nejlepší rakouské hřiště minulého roku i několika let dřívějších. Začalo to jako pohádka. Nejlepší rakouský jezdec rallye, dvanáctinásobný mistr země Franz Wittmann, se zamiloval do golfu. A protože to je muž důsledný, díky rallye mnoha kontakty a dobrou pověstí oplývající, podařil se mu husarský kousek. Text a foto: Ivo Doušek

Chcete si zahrát Adamstal opravdu výhodně? Využijte limitovanou nabídku 5 kusů green fee na mistrovské hřiště s více než 50% slevou. Voucher stojí 1 000 Kč a je platný až do konce roku 2012!

Vybudoval v Adamstalu, v hornaté krajině, kde by nikoho jiného hledat místo pro golf ani nenapadlo, hřiště superlativů. Kdysi právě tady trénoval divoké zatáčky a smyky a terén si zamiloval. Pak dlouho přemýšlel, jestli je to reálné, začal konzultovat…

Když tam jedete, údolí říčky Wallerbach se postupně zužuje, ale to ještě zdaleka nejste na místě. Úzkým údolím musíte ještě několik kilometrů vzhůru a když už to vypadá, že se sem nevejde ani jedna fervej, je pod staletými stromy parkoviště a hned přes potok – také stoletý – dům klubovny a naproti němu nová recepce.

Ten starý dům se ještě nedávno takřka rozpadal, až přišel Franz Wittmann se svou smělou myšlenkou. Po zrenovování se z domu stala klubovna s restaurací a několika pokoji a kolem začalo růst hřiště.

Napřed devět jamek, jež vnikly do ploššího bočního údolí, kde bylo jakž takž místo. To se psal rok 1995. Ale už o dva roky později tady otevírali druhou devítku, to už golf vystoupal do svahů hlavního údolí. Na některých místech se stavba neobešla bez velkých přesunů zeminy, takže to stálo spoustu peněz, jinde vklouzly jamky do terénu jako nic, jen to trochu uhladili, jak s nadsázkou Franz Wittmann prozrazuje.

Díky unikátní poloze v horském údolí se sem rychle začali hrnout hráči – členů přibývalo až na dnešní tisícovku, ale oblíbili si to zde i fíčkaři. Hřiště se stalo známým, začalo se umisťovat v TOP 3 rakouských hřišť.

A teprve potom vytáhl Franz z rukávu svůj tajný triumf: ve spolupráci s kanadsko-irským golfovým architektem Jeffem Howesem namaloval dalších deset jamek. Hřiště vystoupalo do neuvěřitelných výšek nad údolí a ferveje se rozběhly po úbočí dvou sousedících kopců. Spolklo to nějaké tři miliony eur…

Jen co tu krásu v roce 2007 otevřeli, odborníci hřiště pasovali na nejlepší v Rakousku, stejné umístění zaznamenalo i v letech 2008 a 2010. A není to jen unikátní polohou, hřiště je i perfektně udržované. Ferveje stříhané do pravidelných vzorů, gríny tak akorát, to znamená dost rychlé. Semirafy široké, ale je tady dost autů, a když už jsou, táhnou se v naprosté většině případů po některé straně jamky od odpaliště až po grín či za něj.

Užitečné opatření, aspoň se nehledá. Autů je potřeba si nevšímat a hrát raději tam, kde se to sluší. Bankrů dost, to patří k věci. Kolem většiny jamek krásné veliké jehličnany.

Franz Wittmann je už šest let prezidentem Rakouské golfové federace. To ho často odvádí z „rodného“ údolí, ale jeho téměř neměnným zvykem je brzo ráno sednout do buginy, objet hřiště a předat zprávu, co kde viděl, co by se mělo poopravit nebo změnit: bývá to klidně i deset bodů a greenkeepeři se mají co činit. Perfekcionista se smyslem pro detail.

Adamstal je typický rodinný podnik: recepci vládne paní Rolanda Wittmannová, energická žena, jež je zároveň kapitánkou ženského družstva klubu. Když se nakouknete do výsledků typického zdejšího turnaje – bývá na nich tak kolem 50 až 60 účastníků, najdete Franze většinou mezi prvními třemi a jeho ženu Rolandu jen kousek za ním. Přesto oba naznačují, že by raději hráli víc, kdyby bylo času…

Mají tady spoustu bugin a všem nově příchozím je také doporučují: místní kopce je třeba prozkoumat „motorizovaně“ a až příště se rozhodnout, jestli pěšky, nebo se vézt. Taky proto nasadili na buginu dost nízkou cenu – 28 euro. Ovšem víc než půlka členů chodí po svých – jsou to zdatní a stateční lidé, usoudíte po projetí první polovice hřiště. Ta druhá není o moc lepší, jen je to víc dolů než nahoru, ale stejně musíte vystoupat ještě na ten druhý kopec.

První jamka je v absolutní rovině, na rozdýchání, bez velkých obtíží. Ale u druhé se vám fervej postaví před očima tak, že nestačíte zírat. Naštěstí stojíte v té chvíli na bílých kamenech a ostatní odpaliště jsou mnohem výš – jen z těch bílých nejsou vidět, jsou za lesíkem vysoko nad vámi. Ale i tak – míček zahraný z libovolného odpaliště dopadne do spodní poloviny stoupání a pak je to strmě vzhůru až na grín, do nějž nevidíte, vidět je jen špička tyče s vlajkou.

Na každé jamce mají pět odpališť, přitom přibližně polovina Rakušanů hrává z modrých! Dokonce vám to při turnajích určí, když máte hendikep jen kousek nad dvacet. Další zvláštnost Adamstalu – délky jsou měřeny u všech jamek ke středu grínu, ne na začátek, jak to ze čtyř- a pětiparů známe my. Hřiště není dlouhé a ani délkový rozdíl mezi bílými a žlutými kameny není zvlášť markantní.

Ptal jsem se paní Wittmannové, kolik sem jezdí Čechů. „Dost,“ pravila, „ale klidně by jich mohlo být víc.“ Má našince za dobré hosty, protože nespěchají pryč, dají si něco v restauraci, cítí z nich, že berou hru v Adamstalu jako svátek a celodenní záležitost. Brňáci to sem mají necelých 200 kilometrů, stejně jako do Prahy, jen sem holt nevede dálnice.

Franz Wittmann drží linii, že nechce golf jako exkluzivní sport pro bohaté. Proto nenasadil vstupní poplatek do klubu příliš vysoko: také už mají tisícovku členů. Ani denní fíčko není nijak závratné. „Chceme, aby se sem mohly vydat i rodiny, aniž by je to zruinovalo“, naznačují Wittmannovi. Denní green fee je 75 euro, o víkendu o patnáct víc: to na nejlepší klub země není mnoho, řada klubů v Rakousku chce víc.

Přesto není hřiště přeplněné. Bohužel bývá plné právě v té době, kdy sem za normálních okolností dorazí i čeští hráči: od 10 do 12 hodin plno, od jedné odpoledne už to řídne. Od půl třetí hrajete za 60 euro, o víkendu zase o 15 euro víc. Není špatné přivstat si – startovní časy od 7.30 do 9 jsou za 60 euro a dostanete k nim snídani.

Když už jsme v těch cenách, mají zde super nabídku, výhodnou pro hráče z větší dálky. Zahrajete si 9 jamek původního hřiště Wallerbach, přespíte v klubovně a ráno hrajete mistrovskou osmnáctku – celé to stojí 99 euro a druhý den je to včetně buginy! Když si pobyt prodloužíte o další noc, hrajete ráno podruhé mistrovskou osmnáctku s buginou a platíte 199 euro. Dobrá varianta.

Pokud jste četli pozorně, všimli jste si, že při poslední dostavbě přibylo deset jamek. To znamená, že proti normálním hřištím je jedna navíc – mají jich osmadvacet. To je tak – dohrajete osmnáctku a jste ještě šíleně vysoko nad údolím. Aby nebyl sestup taková nuda, přidali krásný třípar z veliké výšky, ten se už nepočítá, ale řeší se tady všemožné sázky o kafe či oběd a odvety za předchozí hru na hřišti.

1Skočme ale zpět na první devítku. Když stoupáte hřištěm vzhůru, blížíte se nezadržitelně k signature hole, což je sedmička, pětipar s výrazným dvojitým doglegem, důvěrně zvaný Green Monster – zelené monstrum. A pak stojíte na odpalu. Pokochejte se! Rána hluboko dolů na kostkovanou fervej, ta zatáčí doleva a v zatáčce je vlevo rokle označená jako aut. Fervej je naštěstí velmi široká.

 

 

 

 

2Pak to dlouho stoupá a na horizontu je druhá zatáčka, tentokrát doprava. Dojdete na obzor a k jamce máte ještě tak 130 metrů, před grínem se fervej výrazně zúží a vytvoří třetí malý dogleg jdoucí doleva! Aut pokračuje od odpaliště až ke grínu, který dokonce obtáčí, jen kousek je cestou místo něj žlutá voda.

 

 

 

 

Celkový dojem: ohromující, velmi dlouhá jamka, nádherně vedoucí terénem, vlevo stále rokle, vpravo svah vzhůru, před malým jamkovištěm ještě čtyři bankry, za ním prudký svah dolů do zmíněného autu.

Když se na grín díváte z toho horizontu, zdá se skoro nemožné ho trefit, takže pomýšlíte na lay up ránu, takový respekt Green Monster vzbuzuje. Nádhera. Z bílých je to 555 metrů, ze žlutých 526 metrů, podle Franze Wittmanna snad jen jeden hráč dostřelil na grín druhou ranou. Par zde je velmi ceněné zboží.

Brzo potom se dostanete do půlky hřiště, kde je domeček a v něm přes den sídlí maminka paní Wittmannové. Nabídne pivo a další nápoje a přidá talíř s chleby obloženými šunkou, paštikou a kdovíčím ještě. „Co jsme dlužni?“ zeptáte se. Paní se zasměje a řekne: „Dejte něco do kasičky na náš mládežnický tým.“ Tohle je opravdu rodinný podnik, na podobných přátelských principech tady funguje všechno.

 

3Odpaliště 11. jamky jsou vysoko nad fervejí.

 

 

 

 

 

 

 

4Na odpališti 17. jamky.

 

 

 

Doporučení následovníkům: vybrat den s dobrou předpovědí počasí, to je tady zásadní, poněvadž hřiště přináší zážitek nejen herní, ale i estetický, a ten je v dešti o fous menší. Nezapomenout vozík! A nechte si čas i na jídlo po hře, dobře se tady sedí i hoduje.

 

Stručný průvodce hřištěm
Na následujících řádcích najdete krátký popis jednotlivých jamek (ze žlutých odpališť).

Číslo 1: par 4, HCP 13, 353 m
Lehlá příjemná jamka, jejíž bližší popis najdete v článku.

Číslo 2: par 4, HCP 5, 312 m
Velice obtížná, první horský výstup, snad nejprudší ze všech osmnácti jamek. Vlevo rokle, vpravo zarostlý vysoký les, nezdivočte, tady to chce rozum.

Číslo 3: par 5, HCP 17, 426 m
Odpal v rovině na fervej ztrácející se za horizontem, za kterým míří doleva dolů. Fervej je široká, ale u grínu se podstatně zúží a začnou překážky – bankry a za grínem vysoký porost.

Číslo 4: par 4, HCP 7, 342 m
Další horská etapa, stoupá od začátku do konce. A když se řekne, že stoupá, tak pořádně. I spojovací cesta od trojky na čtyřku je docela kopec. Grín je schovaný za posledním výšvihem ferveje, modelovaný. Kolem je vysekaný svah, z něhož míčky sbíhají na grín. Všude kolem krásná horská příroda, můžete obdivovat každý čtvereční metr.

Číslo 5: par 4, HCP 11, 346 m
Od čtvrtého grínu kus prudce nahoru, ale sama jamka už je rovina, většina výstupu za námi. Odpal mezi skály, jež pokračují z pravé strany až k vlajce.

Číslo 6: par 3, HCP 15, 137 m
Krásný třípar dolů, grín je těsně u jezírka, které je větší než sám grín a částečně cestu na něj překrývá. Velice záleží na tom, kam greenkeeper píchne vlajku – za jezírko, nebo vedle něj.

Číslo 7: par 5, HCP 1, 526 m
Green Monster. Dejte si ho dvakrát, pokud za vámi nikdo nejde! Další popis najdete v článku.

Číslo 8: par 3, HCP 9, 162 m
Dlouhý třípar s bankry chránícími jamkoviště. První rána na grín je velmi těžká.

Číslo 9: par 4, HCP 3, 392 m
Dlouhý pravý dogleg s vlajkou na nádherné výspě nad krajinou. Doprava dolů nahlížíte na Green Monster, jeho kostkovaná fervej je hluboko pod vámi. Pak zmíněná budka s paní Witmannovou, pivem a šunkovými chleby.

Číslo 10: par 4, HCP 12, 312 m
Velmi fotogenický odpal na další výspě, hned u toho domečku, vysoko nad údolím. Příjemná, lehká jamka, ještě trochu stoupá. Ale cesta k dalšímu odpališti už vede prudce dolů.

Číslo 11: par 4, HCP 8, 345 m

Prudce klesající jamka. Odpaliště jsou seřazena nad sebou jako balkony v opeře, rána jde daleko dolů na dost úzkou fervej. Ale ta je rovná až k protisvahu, na jehož úpatí je grín. Vcelku bezproblémová.

Číslo 12: par 3, HCP 18, 126 m
Ani nejlehčí jamka není snadná. Kolem grínu čtyři bankry. Nečekejte, že tady naženete skóre.

Číslo 13: par 4, HCP 4, 321 m
Pro kratší hráče děs, v jejich dopadové zóně přetíná fervej široká zarostlá rokle – biozóna. Pak ještě u grínu jezírko, snad jen metr od něj.

Číslo 14: par 4, HCP 14, 339 m
Přímá a snadná.

Číslo 15: par 5, HCP 2, 431 m
Stále do kopce, fervej táhne míčky doleva ke strži, kde je po celé délce aut. Jediné rovné místo celé jamky je grín.

Číslo 16: par 3, HCP 6, 175 m
Dlouhý třípar, jehož fervej se před grínem stáčí doprava – něco jako dogleg na tříparu!

Číslo 17: par 4, HCP 10, 351 m
Nádherná jamka u samého konce hřiště, pravý dogleg. Dlouhá a ještě poslední fotogenický grín na kopečku nad údolím. Těžká!

Číslo 18: par 3, HCP 16, 186 m
Tady už je vám jedno, že je to dlouhé a kolem grínu číhají tři hluboké bankry, vchod k vlajce je naštěstí jakž takž otevřený. Pěkný závěr.

Číslo 19:
Pak už zbývá jen ta „nepovinná“ devatenáctka: rána vede tak hluboko, že odhad selhává. Raději se nevsázejte o nic vážnějšího…

GOLFCLUB ADAMSTAL FRANZ WITTMANN
Adresa: Gaupmannsgraben 21, A-3172 Ramsau bei Hainfeld, Austria

Web: www.adamstal.at

Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Tel.: +43 2764 3500 

Championship Course
Počet jamek: 18 | Par: 70
Délka (m): | 5 919 (bílá) | 5 604 (žlutá) | 5 285 (modrá) | 5 173 (červená) | 4 414 (oranžová)
Fee: 75 € (po–čt) | 90 € (pá–ne)

Wallerbach
Počet jamek: 9 | Par: 35
Délka (m): | 5 338 (žlutá) | 4 952 (modrá) | 4 608 (červená) | 4 366 (oranžová)
Fee: 35 €/9 jamek (po–ne)


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení Golf News

Poradna

Nehratelný míč u krtince v křoví

Můj míč skončil v nehratelné pozici v hustém křoví, přitom však ležel na krtinci. Mám nárok na beztrestnou úlevu?

Poradna

TaylorMade Burner vs. Cobra Fly-Z

Dobrý den, Mám dotaz na faiwayové dřevo Taylor Made Burner? Mám možnost ho výhodně koupit. Myslíte si, že je lepší ne ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
2500 Kč,-

Hybrid Callaway XR 2015 č. 3 (19°) je vhodný pro všechny mírně pokročilé i zkušenější golfistky. Osazen je dámským shaftem. Usnadňuje vyslání míče do ...