Tentokrát zamíříme na hřiště Seefeld – Wildmoos a popíšeme k němu ideálně padnoucí seefeldský hotel Daschil´s Bergland. Čtěte, přemýšlejte, takových hřišť po Evropě moc není! A sezóna je ještě dlouhá! Od Achensee, o němž jsem psal minule, je to necelá hodinka. Cesta je to impozantní. Napřed sjedete půl kilometru z kopce (nádherné výhledy), pak kolem stále se zvětšujících obrů na obou stranách dálnice, na kterých byly zbytky sněhu ještě v srpnu, minete Innsbruck, u Imstu odbočíte a ze 600 mertů vystoupáte do 1200. Poslední kousek stále se zužující silničkou v nádherném lese.

Konečně, když už trochu znejistíme, se objeví luxusní parkoviště, zastíněné obřími smrky. Na něm i několik bugin, ani živáčka. Je jedna i pro nás? Pak vidíme na buginách jména. Super servis. Ty naše tam ale nejsou. „To je služba stárnoucím členům, kteří uvítají, že nemusí stoupat těch stopadesát metrů ke klubhausu", vysvětluje manažerka klubu Julia Dimke, které všichni říkají po anglicku July.

Dovolte mi pár superlativů, i když normálně s nimi nehýřím. Hřiště patří do skupiny The Leading Golf Courses, těch je v Raousku 18, výběr z jejich 150 hřišť. Říkají mu Alpský klenot a i když Rakušané obecně přehánějí, tady to sedí. Jak jdeme ke klubovně, všechno je čisťounké, jaksi načančané, cesta lesem, pak se objeví průzračné jezírko s vodotryskem, hustě obsypané květinami, nad ním klubovna, jdeme kolem obřího znaku klubu.
Tady ale chvála nekončí. Drajvink vykousl velký čtverec v jinak zcela kompaktním lese. Tohle by už dnes nikdo nedovolil, natož v těch lesích naprojektovat samo hřiště. Z jeho fervejí, protínajících jinak panenskou a dost divokou horskou krajinu všeni směry, vstávají ochráncům přírody vlasy. Putting green zapadá do celkové kvality, rychlost 11,5.

A už jdeme hrát. Když přijedete na jedničku a neznáte to tady, nestačíte se divit. Rána jde naprosto uzoučkým stoupajícím údolíčkem, kam se vešla jen cesta a odpalište, okolo vysoké břehy. Z mistrovského odpaliště má roura víc než 100 metrů, žluté jsou v půlce, červené na konci té roury, která ústí na krásnou a ohromně širokou fervej, ta stoupá jak skokanský můstek. (No, přeháním, pochopte mé nadšení.) Tady se otevře pohled na velikána Hohe Munde, ten hřišti dominuje a převyšuje ho o dobrých 1300 metrů. Obří homole, trochu jako sopka, dominuje pohledu i v samotném Seefeldu, který je odtud jen hodinku pěšky lesem, zato autem 20 km.

Další jamka jde přirozeně daleko dolů, následuje úzká jamka přes dva veliké velbloudí hrby, kolem z obou stran les, ldyž do něj zahrajete, najdete mimo svůj míček i několik dalších. V podstatě kdekoli, jak jsme se přesvědčili.Několik dalších jamek kličkuje po velké nakloněné planině, příjemné, skoro selanka. Napřed jsme narazili na dva pány, kteří něco zkoumali s papíry v ruce – postěžovali si, že klub chce renovovat 55 let staré zavlažování a že plány, pokus vůbec jsou, moc neodpovídají skutečnosti. Panejo, hřiště je staré 55 let a už tehdy rozváděli vodu na jamky!

O kousek dál něco kopali tři greenkeepeři, jadrná čeština! Později Julia: „Ti jsou ochotni pracovat i rukama, Rakušani by se hned vyptávali na nějaký ten bagr... A vůbec nejlepší jsem tady měla čtyři Moldavce, ti se práce nebáli."
Po osmičce se hřiště vybarví. Selanka ostře končí na devítce, třípar s greenem fakt hodně hluboko pod námi. Chybí zkušenost, jen odhad. Něco jako devatenáctka v Adamstalu, jenže tady tvoří devítka součást hry. Tuhle jamku najdete ve skórkartě pod nízvem Oíí... A pak to jde ráz naráz, těžkou jamku střídá jamka ještě těžší, divočejší. Není se co divit, horský terén jen tak nesrovnáte. Archiekt musel mít dost fantazie...

Naznačím jen některé. Desítka - odpal jde od klubovny uzoučkou uličkou mezi stromy a svahem, druhá (a případné další) rána tentokrát opravdu hodně prudce nahoru. Další odpal je do pravého doglegu, v cestě překážejí velikánské stromy vprostřed ferveje. A pak dlouho nahoru na krásný green. Pochopitelně dvanáctka to zase musí výškově srovnat, vede hodně dolů, dlouhý pětipar, zatočí doprava a k jamce je to ještě strašně daleko.
Pak třípar záhadných dimenzí – asi 140 metrů vede trošku z kopce a následuje obří mez, green je nahoře, posledních třicet metrů velmi prudce vzhůru. Kouzelné, nevídané.

Další dvě jsou snad vrchol hřiště, co se zajímavosti týče. Po dlouhé ráně z týčka (nebo po dvou kratších jako já) se octnete na hraně, od níž spadá fervej dalších dobrých 100 metrů tak prudce dolů, že vás tabulky před tím spádem varují už průběžne cestou. Buginu tam elektronika samozřejmě nepustí, ale ani scházet pěšky s vozíkem bych silně nedoporučoval. Dole dalších 150 na opět krásný green. (Krásných greenů je tady, jak o tom přemýšlím, tak 17 – 18...)
Následuje nejtěžší jamka, jmenuje se Trychtýř a opravdu, zužuje se, až poslední dost velký kus je jen úzké údolíčko. Jako na celém Wildmoosu tady přesnost zmanená víc než délka.
Jako pohlazení je třípar bez velkých překážek, a na poslední už vám ani nepřijde, že střílíte dolů úzkým prostorem mezi lesem a strání. Unikátní hřiště v unikátním terénu...
https://www.seefeldgolf.com/

A teď, po nějakém tom radleru, přesun do hotelu.

Daschil´s Berghotel Seefeld
Když přijíždíte do Seefeldu od hřiště Wildmoos, nemůžete hotel Daschil´s Bergland minout. Praští vás do očí, když se budete blížit prvnímu kruháči v centru. Na těsném parkovišti několik poršáků a hodně motorek, na jednom ze tří postů pro elektroauta naleštěný sporťák Mercedes, pochybuju, že by se do něj vlezlo golfové nádobíčko. Stoupli jsme si vedle něj, jinde nebylo místo.
„Á, pan Ivo, vítáme vás" pravila černovlasá recepční. Zapřemýšlel jsem, jestli jsem tak známý, ale ukázalo se, že jsme poslední, ostatní hosté už si užívali programu all inclusive u nabídky vín v lounge, ve wellnessu a kdovíkde ještě. Hotel je velký akorát jak se sluší na rodinný hotel, pevnou rukou mu vládne Markus Daschil.

Markus je hoteliér na plný úvazek, ale taky je naplno golfista. Hotelu se dá s jen malou nadsázkou říkat golfový. V sezóně tady zastihnete v průměru tak 20 – 30 golfistů denně. I Julia, manažerka hřiště Seefeld-Wildmoos, říká, že Markus je pro ni a potažmo pro klub jedním z nejdůležitějších lidí. Stejně to určitě cítí i na devítce Seefeld-Reith a na osmnáctce Mieminger Plateau.
V Turecku jsme na All inclusive zvyklí, i tady to znamená vlastně všechno, co v hotelu objevíte. Od snídaně přes lehký oběd, svačinku s výbornými zákusky (ty jsme ještě zastihli při příjezdu), po večeři – stejně jako veškerá strava převážně z regionálních produktů, zaměřeno na tyrolskou kuchyni. Nordic Spa se saunami a řadou dalších procedur, bazénem, zahradou s relaxační zónou u jezírka, včetně věcí potřebných k pobytu ve spa na pokoji. Do 22 hodin jsou k dispozici nápoje, nepátrali jsme moc jaké všechny, jen jsme testnuli několik vín.

Večeře byla ten den bufetová – dost na pány zaměřený bufet se spoustou druhů masa, něco bylo i s velikou kostí. Milý turecký číšník se stále snažil dolít mi víno, syn si k jeho podivení vystačil s nealko. Nechybělo nic. Sýry, zákusky opět vynikající.
Možná na tom zaměření večeře měla svůj podíl velká skupina, kterou jsme napřed odhadovali na švýcarské golfové seniory, než na sebe ráno podle zapařovacích gatí a přilbic prozradili, že jde o motorkáře – až pak nám došlo, že ta překrásná výstava techniky na parkovišti patřila jim.

Hned naproti hotelu začíná typická ulička, kam nesmějí auta, o to víc je tam lidí a obchůdků, od zmrzliny po typické tyrolské oblečky, takové bývají snad ve všech centrech malých horských městeček, zaměřených na turistiku: příjemný večerní zážitek.
Na snídani leccos neobvyklého. Automat na máslo – možná jsme byli poslední, co to ještě neznali, kouzelná skříňka, plcne ti na talířek pěknou malou dávku a ostatní máslo se zbytečn nezozehřívá.
Hned vedle automat na aroniakovou šťávu. Vedle dlouhý návod, který si syn dočetl dolů až když měl v sobě dvě štamprlátka. Dole stálo, že se to nemá pít na lačný žaludek. No zkrátím to, první čtvrthodinku snídaně si moc neužil. Asi to do sebe něco má. Jinak na snidani nic nechybí, člověk stejně nemůže okoštovat všechno, co by se mu líbilo. Mimo jiné med se bere z plástve, na přání donesou cokoli z dlouhého výběru vaječných pokrmů, atd.

Golfové balíčky
Od května do 20. října nabízí hotel balíčky se jménem Golf unlimited, tak jak je all inclusive celá nabídka. Menší balíček je na tři noci all inclusive a dvě green fee, ten větší na 4 noci a 3 green fee. Ceny 632, resp. 834 euro. Pan najitel Markus Daschil vám ale jistě rád sestaví balíček přesně podle vašich přání.

Golfová hřiště: jsou tři.
Devítka Seefeld Reith – kvůli devítce jako hlavnímu programu sem asi nikdo nepojede, ale velmi dobře se hodí v den příjezdu nebo odjezdu.

Osmnáctka Seefeld Wildmoos, 15 minut odtud, naprostý unikát, nádherné horské hřiště ve výšce 1200 m, těžké, vysokohorský golf se stržemi, odpaly z výšky i krásnými loukami. Příjezd po úzké lesní silničce, luxusní parking krytý velikými stromy, velká klubovna, kvalitní buginy s navigací, mnoho jamek si nadlouho zapamatujete. Patří do Leading Golf Courses Austria.

Osmnáctka Mieminger Plateau, 22 minut odtud, opět unikát, ale úplně jiný charakter lesa – leží o 300 metrů níž, nižší borovice, kolem každého stromu zvýšený ostrůvek s hustším porostem, velmi zvláštní a dá se z toho hrát. Nádherný les! Jamky naskládané do velkého, mírně nakloněného svahu, po devítce – nejvýš – chata s občerstvením. Ondra Bank kdysi prohlásil, že kdyby už si měl zahrát jen jedno hřiště... tak tady.
Golf unlimited

BIRDIE GOLF & SPA
09.05. - 20.10.2024 OD € 632,- / OS.
• 3 noci all inclusive
• 2 green fee
• golfový dárek

EAGLE GOLF & SPA
09.05 - 20.10.2024 OD € 834,- / OS.
• 4 noci all inclusive
• 3 green fee
• golfový dárek

https://www.bergland-seefeld.at/en/

Text a foto Ivo Doušek + archiv