Není to poprvé v historii týmových soutěží, kdy vzniklo hřiště přímo za tímto účelem. Jistě máme v paměti Ryder Cup, jenž zavítal na hřiště Twenty Ten v resortu Celtic Manor. Royal Melbourne je ovšem trochu jiný případ. Zdejší privátní klub nabízí rovnou dvě osmnáctky, jejichž vzájemnou kombinací vzniká unikátní osmnáctijamková prověrka.

Podle tohoto návodu zde „vařili" již v roce 1958, kdy sem zavítal Canada Cup, později známý pod názvem World Cup. Osmnáctijamkový nášup na Složeném hřišti (Composite Course) tehdy nejvíce chutnal domácí dvojici Peter Thompson a Kel Nagle a od té doby tu proběhl nespočet národních i mezinárodních akcí.
Důvod vedoucí k tomuto řešení byl přitom prostý – organizátoři v očekávání velkého množství diváků nechtěli riskovat, že zástupy lidí budou křižovat veřejnou komunikaci. A tak se zrodilo hřiště mezi místními známé jako „domácí padok."

Vraťme se ale na chvíli ještě o pár desítek let zpátky do minulosti, konkrétně do roku 1926, kdy do těchto končin australského pobřeží zavítal proslulý designér golfových hřišť Alister Mackenzie. Krajina mu zřejmě učarovala, protože jinak by tu dnes sotva stála jedna ze dvou osmnáctek – West, která se stala vzorem řadě dalších australských hřišť a inspiraci tu renomovaní stavitelé nacházejí dodnes. Mackenzie sice neměl tolik času, aby zde pobýval po celou dobu výstavby, ale dozor svěřil do rukou místního greenkeepera Micka Morcoma, který si zjevně věděl rady.

Nikoho nepřekvapí, že od Mackenzieho „opisovali" i Tom Doak, Ben Crenshaw či Australan Greg Norman, jenž tady jako kapitán povede Mezinárodní tým do bojů o Presidents Cup. Sám hřiště považuje za jedno z nejlepších na světě a řadí jej na roveň St. Andrews či Augusty. „Žralok" tu navíc svedl nejednu bitvu, a tak by jeho zkušenosti mohly být jedním z faktorů, který převáží misku vah na stranu mezinárodní posádky.
Skvělou práci podpořil o několik let později Mackenzieho „chráněnec" Alex Russel, jehož pečeť nese druhých osmnáct jamek známých jako East. Místní tvůrce pokračoval v Alisterově duchu a výsledkem byl další klenot, charakteristický znamenitými greeny a komplexy obřích bankrů inspirovaných první osmnáctkou, které jsou hrozbou i výzvou zároveň napříč generacemi hráčů.

Výrazným rysem melbournských jamek je velkorysý prostor, který se před vámi na odpališti rozprostře, podobně jako na Old Course v St. Andrews a donedávna i v Augustě. Až na pár výjimek jsou linie hry z každého odpaliště zcela zřetelné, hřiště zdobí široké dráhy umožňující vyvarovat se nástrahám nebo zákrutům doglegů, ale pozor – čím více odpalujete na jistotu, o to složitější je cesta ke greenům.
Svou roli tu sehrává i bríza vanoucí od oceánu, fouká-li silněji, rázem čelíte náročnému testu, nicméně za příznivých podmínek hřiště přeje nízkým číslům. Není bez zajímavosti, že zde nenarazíte na jedinou vodní překážku.
Prostorné ferveje, zejména na krátkých čtyřparech, mohou svádět k použití drajvru, ale stačí trocha nepřesnosti, abyste uvízli v některém z bankrů, na hrbolku nebo ve svahu. A když přece jen minete fervej, připravte se na nerovný souboj s hustým porostem z čajovníků, které najdeme prakticky na každé jamce.
Greeny připomínají obrovské, avšak všemožně zprohýbané talíře, jejichž povrch si soudě dle rychlosti pranic nezadá s keramikou. Jejich vlastnosti vystihuje tvrzení – tvrdší a rychlejší než obvykle. Být na greenu v regulaci díky dostatku prostoru zdaleka není takovou výzvou, jako posadit míč na správnou část jamkoviště a vytvořit si reálnou šanci na birdie. A jsou-li jamky navrtány na vrcholcích terénních vln a vlnek, stává se z patování skutečně adrenalinová záležitost.

Na účastníky Presidents Cupu čekala speciálně složená osmnáctka, sestávající z šesti jamek hřiště East a tuctu jamek osmnáctky West. Například původně závěrečná jamka East hrála jako šestnáctá v pořadí, a to nejen proto, že je jako stvořená pro vybudování tribun. Je totiž statisticky prokázáno, že většina zápasů v historii Ryder Cupu či Presidents Cupu se rozhodovala již na šestnácté jamce.
Rozhodně není snadné vybrat tu „nej" jamku, protože menší či větší dramata se mohou odehrát na řadě z nich, na začátku, ve středu i ke konci celé 7 000 yardů dlouhé procházky v případě, že aktéři dojdou až na osmnáctou jamku. Druhá, čtvrtá, patnáctá i osmnáctá jamka nahrávají dlouhým hráčům-pravákům, kteří tak za jistých okolností mohou uplatnit taktiku ostrého nástupu a drtivého finiše.

Pokud se někdy i vám poštěstí na některé z hřišť zavítat, přibalte si do bagu kapku citu pro patovací úder, prvotřídní přihrávky i dostatek imaginace. Hřiště se klikatí tak, že zde fouká z různých stran, proto se některé z dlouhých čtyřparů hrají i jako pětipar. Každopádně, budou-li k vám podmínky milosrdné a jamky budou navrtány nezáludně, dočkáte se zasloužené odměny.

Cesta za Prezidentským pohárem
V případě souboje o Prezidentský pohár 2011 lze tvrdit, že se pachatel vrátil na místo činu. Stejná soutěž se zde odehrála roku 1998, poprvé mimo území Spojených států, a šlo o jediný případ, kdy Mezinárodní tým dokázal na body zvítězit, a to přesvědčivým poměrem 20½:11½. Představme si hřiště jamku po jamce.

1 – 354 yardů, par 4
Krátký čtyřpar, ideální zahajovací jamka, kterou za příznivých podmínek ocení hlavně ranaři, již se rozhodnou zaútočit a pošlou míček nad stromy po levé straně doglegu. Golfisté volící obezřetnější přístup si přihrají na vrchol hřebenu, takže půjdou na green krátkým železem nebo pitching wedží.
Jamkoviště se sklání zpředu dozadu a v jeho přední části očekávejte mokřinu, zdejší „Údolí hříchu", s níž možná budete mít tu čest, pokud jamku navrtají záludně v přední části greenu. To se pak z čipování i patování stává ďábelská záležitost.

2 – 521 yardů, par 5
Odpal je potřeba dostat za skupinku bankrů uprostřed ferveje, které pohltí každou kratší ránu. Přibližně v polovině dráhy se jamka ostře točí doprava kolem hustých čajovníků a následně se vám rozevře cesta k velmi zvlněnému greenu, z obou stran lemovaná pískem. Jste-li přesní a dlouzí, máte šanci na birdie, či dokonce na eagle!

3 – 176 yardů, par 3
Nádherný třípar, nad kterým osobně dohlížel designér hřiště Alister Mackenzie, během své návštěvy v roce 1926. Hrává se středním železem na green zasazený v amfiteátru z kapradí a čajovníků a písečné duny na pozadí. Vstup k vlajce znepříjemňují jak hluboké bankry, tak příkrý svah v přední části jamkoviště. Všechny krátké pokusy spolehlivě sjedou dolů až o dvacet metrů, do míst, z nichž není snadný návrat k vlajce, jež je umístěna na jednom z nejrychlejších a nejmodulovanějších greenů hřiště.

4 – 439 yardů, par 4
V průběhu let si čtyřka udržuje vizitku jednoho z nejkrásnějších čtyřparů světa. Z odpaliště vyvýšeného nad úroveň moře písku a hlodaše se otevírá široká, ostře doprava jdoucí fervej. Čím déle se po pravé straně dostanete, o to kratší přihrávka vás čeká na záludný green, opět řádně zvlněný a chráněný amfiteátrem. Bude-li vlajka v přední části greenu, pak čekejte hodně zajímavou výzvu.

5 – 148 yardů, par 3
Svůdný třípar hraný do kopce na jednu z exponovaných částí hřiště. V závislosti na síle větru to zde můžete zkoušet wedží i pětkou železem. green je poměrně úzký, obklopený prstencem z písku, a tak se z patování stává delikátní záležitost. Ne náhodou se tu do trablů dostali i přední světoví hráči včetně Tigera Woodse během Presidents Cupu v roce 1998.

6 – 312 yardů, par 4
Brilantní zkouška, kde se cení odvaha. Převážná část ferveje levého doglegu se sklání vpravo, ale nebojte se jít agresivně přímo k vlajce. K tomu je zapotřebí přehrát rozlehlý a hluboký bankr v levé části dráhy, kolem něhož se jamka točí doleva, i hustý porost z čajovníků v rohu. Nebezpečí v podobě prohlubně číhá těsně před greenem, zvlášť pokud je jamka vpředu. Úskalí skrývající se v pravé a zadní části jamkoviště vyžaduje precizní přihrávku. Šance na birdie žije, nicméně buďte ostražití.

7 – 455 yardů, par 4
První ze čtyř po sobě jdoucích delších čtyřparů charakterizuje levý dogleg s dvěma menšími písečnými pastmi v místě ohybu. Druhá rána jde mírně do kopce na green, jenž je relativně snadný, zpředu z obou stran chráněný pískem.

8 – 476 yardů, par 4
Členové klubu tuto jamku hrávají jako pětipar, profíci však budou muset jednu ránu ubrat. Podobně jako sedmička se stáčí velmi mírně vlevo a odpaluje se na velkoryse širokou fervej. Přihrávkou na green musíte překonat přirozený travní porost a původní kapradiny. Par tu obvykle bývá solidní výsledek, ale řada hráčů ve startovním poli profíků to z týčka dokáže „naprat" tak slušně, že jdou k vlajce krátkým železem. Musí jim však přát povětrnostní podmínky.

9 – 439 yardů, par 4
Pálíte přes hřeben kopce, přičemž dejte pozor na bankry po levé straně dráhy vinoucí se doleva. Přihrávku z vrcholku vyvýšené části krátkým či středním železem směřujete mimo jedinečný soubor hlubokých „mackenzieovských" bankrů. Naštěstí se zleva nabízí dostatek prostoru. Vpředu před jamkovištěm ještě můžete narazit na mokřinu, z níž lze čipovat, nebo to zkusit rovnou patrem.

10 – 433 yardů, par 4
Pravý dogleg se zvlněnou dráhou a soustavou mnoha písečných pastí. Úkol je jednoznačný – vyslat míč co nejdál na širokou fervej, čím více vpravo míříte, tím větší riziko, že do hry zasáhne i některý z čajovníků, i když zdravý risk skýtá odměnu v podobě krátké přihrávky. Obří green představuje ošidný cíl, nacházející se trochu pod úrovní ferveje a pečlivě obsypaný pískem prakticky ze všech stran.

11 – 333 yardů, par 4
Strategický čtyřpar, na němž hru předurčuje navrtání jamky. Prostorná dráha přímo vybízí k útoku a dává šanci na birdie. Je-li ovšem vlajka za bankrem vpravo, dá se tu i tratit, proto se na přihrávku pořádně soustřeďte. A nezapomínejte, že green je velmi rychlý.

12 – 440 yardů, par 4
Drajv je potřeba tvarovat, aby se stočil lehce doprava a dopadl do míst, kde se fervej zvedá směrem k jamkovišti, jež je zleva i zprava chráněno pískem. Green se svažuje dopředu, což poznají na vlastní kůži hlavně ti hráči, kteří neodhadnou délku přihrávky do kopce, takže si zapatují z velké vzdálenosti.

13 – 383 yardů, par 4
Odpal vede z kopce a dá se hrát hybridem nebo dlouhým železem až do míst, kde se dráha zužuje jako hrdlo a razí si cestu mezi stromy. Druhou ranou jdete zase dolů na víceúrovňový green, který není snadné přečíst. Perný test vás čeká i v případě, že to ke greenu máte kousek. Přístup k němu totiž znesnadňují písečné pasti. Nejste-li v dobré pozici, snadné to nebude.

14 – 186 yardů, par 3
Úchvatný třípar z hřiště East si na světové scéně odbyl premiéru a diváci i návštěvníci turnaje při pohledu na jamkoviště obsypané pískem jen lapali po dechu. Pro potřeby turnaje byla jamka prodloužena z původních 166 až na téměř 190 yardů a bez ohledu na svou herní obtížnost byla vybrána i pro svůj přirozený amfiteátr.

15 – 569 yardů, par 5
Dlouhý pětipar s hranicí po pravé straně je znám všem, kteří kdysi sledovali dění na 17. jamce Složeného hřiště (Composite course). Odpal je potřeba vyslat trochu dál do prostoru vymezeného novým přírodním porostem po pravé straně, což jamku mírně prodlužuje. Pro dlouhé hráče to v konci bitvy bude výhoda. Při postupu ke greenu narazíte na pás bankrů jdoucích příčně přes fervej, což předurčuje strategii pro druhou a třetí ránu.

16 – 449 yardů, par 4
Osmnáctá jamka Složeného hřiště se hrála jako šestnáctá v pořadí. Nikoliv náhodně. V momentě, kdy jdou duely do strhujícího finiše, to pro diváky bývá nadmíru atraktivní podívaná. Odpal jdoucí do levé poloviny ferveje vám cestu o něco zkrátí, ale dávejte pozor na hustý porost z čajovníků v místě, kde se dráha jemně točí doleva. Green je zvlněný a obklopený „oceánem" písku i divokých travin, což vytváří fascinující scénu, kde vyniknou pouze ti, kteří se mohou opřít o kvalitní krátkou hru.

17 – 429 yardů, par 4
Zahajovací jamka hřiště West, tentokrát hraná jako předposlední v pořadí, nabízí širokou fervej. Taktika velí zkusit co nejdelší drajv a krátkým železem k vlajce. Možná poslední šance na birdie, protože green je velký a v porovnání s ostatními i plošší.

18. – 458 yardů, par 4
A jsme ve finále, jež obstará kratší pětipar, pro účastníky Presidents Cupu ovšem změněný na par 4. Dvojitý dogleg, jdoucí nejprve mírně vpravo a poté doleva, kde by hráče těchto kvalit neměly ohrozit žádné překážky lemující dráhu. Velký svažitý green je už tradičně obehnaný rozlehlými miskovitými bankry po obou stranách v přední části, a tak je o zajímavý závěr postaráno.

ROYAL MELBOURNE GOLF CLUB
Adresa: Royal Melbourne Golf Club Cheltenham Road, Black Rock, Victoria, Australia 3193
Tel.: +61 (03) 9598 6755
Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Web: www.royalmelbourne.com.au
Green fee: 375 A$

Hřiště West
Počet jamek: 18 | Par: 72 (muži) | 73 (ženy)
Délka (yardy): 6 643 (muži) | 5 848 (ženy)
Hřiště East
Počet jamek: 18 | Par: 71 (muži) | 74 (ženy)
Délka (yardy): 6 579 (muži) | 5 823 (ženy)
Hřiště Composite
Počet jamek: 18 | Par: 72 (muži) | 77 (ženy)
Délka (yardy): 6 996 (muži) | 6 153 (ženy)
Hřiště pro Presidents Cup 2011
Počet jamek: 18 | Par: 71
Délka (yardy): 7 000

Text a foto: Paul Prendergast