Víc než šedesátka golfových klubů honosících se přídomkem „Royal", tedy královský, představuje barvitý výběr nejstarších, nejhistoričtějších a jinak význačných klubů z celého světa. Až na dvě výjimky leží všechny na území bývalého britského impéria, moderněji řečeno Commonwealthu (na úvodním snímku Royal Aberdeen, šesté nejstarší hřiště světa). Často se to plete: nejde o hřiště, jak se mnozí domnívají – titul Royal dostává vždy klub, nikoliv hřiště. Většina těchto klubů už také během dlouhých let své historie působiště měnila, některé kluby třikrát a jeden rekordman dokonce čtyřikrát! Aby klub přídomek získal, nejběžněji požádal člena královské rodiny, zda by se stal patronem nebo čestným členem klubu. V několika případech o udělení titulu kluby požádaly napřímo, bez patrona: titul musí každopádně nakonec udělit vládnoucí monarcha.

Přesný počet klubů kolísá. Během let se titulu zřekly nebo jej rozhodnutím členstva přestaly používat tři kluby – irský Curragh, Hong Kong a Singapore Island Club. Irský Royal Tara si naopak dal titul do názvu sám, kvůli pozici v blízkosti Hill of Tara, kde sídlívali irští králové: takových klubů je po světě ještě několik, ale sem nepatří. A Royal Isle of Wight se svým devitijamkovým hřištěm bohužel skončil v roce 1962. Dnes se tak uvádí počet 64 klubů.
Dva z posledních noviců na území Commonwealthu neleží. V roce 2003 přijaté Royal Mariánské Lázně (na snímku) a německý Royal Homburger, který do královské společnosti vstoupil ještě o deset let později. Mariánky dostaly titul mimo jiné i díky deseti dávným návštěvám krále Eduarda VII. Udělování titulů pokračuje stále dál, mezi Mariánkami a Homburgrem byly přijaty ještě další dva kluby, na Novém Zélandu a v Kanadě, opět na území Commonwealthu. „Royal" táhne...

Po tomto poněkud škrobeném úvodu se můžeme do barvitého světa královských klubů ponořit o fous hlouběji a neformálněji. Existuje zde řada rarit, zajímavých odlišností v pojímání a praktikování klubového života i hry, perliček z dress code, a hlavně neobyčejná spousta golfové historie. O tom všem si na přeskáčku řekneme.

Nejslavnější
Speciální místo zaujímá nejslavnější klub – The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews. Ačkoli kolem jeho sídla ve skotském univerzitním městě St. Andrews najdeme hřišť jako máku, žádné z nich mu nepatří. Jde o klub bez hřiště, proto někdy není ve výčtu „Royalů" uváděn. Takové Royal kluby bez vlastního hřiště napočítáme celkem čtyři. R&A byl založen v roce 1754 pod jménem Society of St. Andrews Golfers (přirozeně v restauraci), královským se stal v roce 1834, jako druhý vůbec, titul posvětil král William IV. a s tím přišlo i nové, dodnes platné pojmenování.
William udělil titul jen dvěma hřištím. Jeho nástupkyně královna Viktorie byla zato nejpilnější vůbec – během pěti desetiletí přidělila titul hned 29 hřištím, tedy skoro polovině. Stihla to těsně před koncem 19. století.

Klub R&A Golf Club St. Andrews byl založen 14. května 1754 zároveň s prvním turnajem o Silver Club, stříbrnou hůl. Za 250 barvitých let britské historie se z malého spolku stala vedoucí síla světového golfu s 2 500 členy z celého světa. Od konce 19. století je R&A uznáván jako vládnoucí autorita v Británii i celosvětově. Mezi roky 1897 a 2003 udržovala tři oddělená pole své odpovědnosti: šíření a úpravy golfových pravidel (spolu s americkou USGA), organizování Open a rozvoj golfu po celém světě. V roce 2004 byly odpovědnostní role předány nově utvořené skupině firem sdružených pod názvem The R&A.
Vztah mezi Royal and Ancient Club a Old Course byl často zdrojem nepřesných výkladů. Klub toto hřiště nevlastní, ani žádné z dalších hřišť v St. Andrews. Už v roce 1552 prohlásil arcibiskup Hamilton listinou území místních linksů za veřejné, určené ke sportování a pasení dobytka.
Ostudou Royal and Ancient je, že donedávna byl klub jeko jeden z posledních na světě výhradně mužský. V roce 2014 odsouhlasila schůze možnost přijetí žen, o rok později přijali prvních pár čestných členek jako Lauru Davies či Anniku Sörenstam, ale i nadále přistupují k ženským členkám dosti liknavě.

Nejstarší
Ještě o rok dříve (1833) přidělil William IV. titul Royal vůbec prvnímu klubu – (samozřejmě taky skotskému) Royal Perth. Klub se třikrát stěhoval, ale nikdy se nestal klubem výhradně golfovým. Naopak, i dnes, po téměř 200 letech existence, si vedle golfu výraznou roli udržují střelba na terč, curling, bridž, procházky, snooker a rybaření v řece. Stejně významné jsou i sociální a rodinné aktivity klubu. Perth zůstal klubem v původním širším smyslu. Kožené klubovky, doutníčky, whisky...
Dalším označením nejstarší se chlubí Royal Blackheath, hned u proslulého „poledníkového" městečka Greenwich. V roce 1603 zemřela královna Elisabeth I. a na trůn nastoupil skotský král James VI. – přijal titul James I. král anglický a irský. S ním převážili na britském dvoře skotští šlechtici, přinesli s sebou golf a už v roce 1608 byl formálně ustaven privátní (od roku 1857 Royal, čtvrtý v pořadí) klub Blackheath Golf. Oficiální prameny sice uznávají rok založení 1766, ovšem ve všech klubových dokumentech, na webu a všude jinde je tučným písmem uvedeno „The Royal Blackheath Golf Club, jak celý svět ví, je nejstarší golfový klub světa!" Na jejich hřišti se odehrálo prý vůbec první Open – klub stvořil jeho koncepci a v roce 1847 se poprvé hrálo Boys Open Medal, o 13 let dřív než první Open Championship. Takových prvních Open je ale ještě víc...

A co Aberdeen? První zmínka o golfové jamce (Queens hole) na linksech Aberdeenu pochází z roku 1625! Nezačal golf právě tady, třeba ještě daleko dřív? Ale do založení místního klubu uběhlo ještě hodně vody – psal se rok 1780, Royal Aberdeen je šestým nejstarším golfovým klubem světa. Napřed se jmenoval Society of Golfers of Aberdeen, noví členové byli vybíráni tři měsíce trvajícím přísným hlasováním, kdy členové dávali barevné kuličky rozhodující o přijetí kandidáta do dírek ANO, nebo NE... V klubu stále jako svátost chovají původní desku s dírkami a nápisy „Yea" a „Nay".
Právě v Aberdeenu zavedli pětiminutový limit na hledání míčku. A klubové barvy! V roce 1827 se rozhodli nosit při hře jednotnou uniformu. Byla ustavena „komise vkusu", jež určila střih kabátu, vybrali zelenou barvu... zelená se ale neosvědčila, o rok později ji nahradila šarlatová, pozlacené knoflíky... na hlavu navrhla komise poněkud rozevlátý klobouk, kvůli stálým větrům na linksech jej ale velmi rychle nahradila černá sametová čapka. Komise se tedy moc nepředvedla...

Dalším z deseti „královských" skotských klubů je Royal Burgess Golfing Society, společnost založená v roce 1735 – je o deset let starší než R&A, oprávněně si říkají nejstarší golfová společnost světa! I v Dornochu se prý dá golf vystopovat už na úplném počátku 17. století a mnohé kluby se předstihují ve vyhledávání těch najstarších záznamů.
Rychle to šlo v Ascotu. Klub založili v roce 1887, královna Viktorie ho povýšila mezi královské hned téhož roku! Hřiště, vložené do známého ascotského dostihového závodiště, se zpočátku dělilo na dámskou a pánskou devítku a golf se na něm učilo několik Viktoriiných dětí. Pak jej redesignoval pětinásobný vítěz Open J. H. Taylor – královská rodina si mohla dovolit slušného architekta...

Pravidla
V těchto velmi tradičních klubech panují i často přísnější pravidla chování a oblékání, než jaké známe z našich luhů a hájů. Některé věci znějí až pedantsky, jiným se můžeme zasmát – ale jsou tam. A vypisují je důsledně v pravidlech klubu. Pár příkladů z Aberdeenu: mobily se nesmějí používat v klubovně, jen na k tomu určeném venkovním místě a na parkovišti. Naopak boty se smějí přezouvat na parkovišti, jen když je klubovna zavřena. Zakázána jsou trika s komerčními reklamními nápisy. Čepice se nesmějí nosit kšiltem dozadu, do klubovny v nich nesmíte vkročit vůbec. V klubovně smíte mít čisté džíny, ale ne roztřepené. A nikde nesmíte chodit bosi, to vše a mnohé jiné je tam výslovně vypsáno!

V jídelně klubovny Royal Wimbledon klubu se gentlemani musí pohybovat v saku, vázance a kalhotech od krejčího, džíny nejsou v klubu dovoleny nikde, stejně jako oblečení s většími reklamními nápisy. Pro hochy od 8 let platí stejná pravidla, jen nemusí nosit sako. K pravidlům chování a dress code se ještě vrátíme.

Jeden z hodně slavných a také drahých, Royal Lytham & St. Annes GC, se chlubí kuriózní historkou. Slavná dvojice Bobby Jones a Walter Hagen si mezi koly Open zašla do hospody, aby si trošku ulevili od toho napětí. Na cestě zpátky zjistil Jones, že někde ztratil svůj hráčský průkaz. Přísný strážce ho nepoznal, neuvěřil mu, a aby mohl dovnitř, musel si koupit vstupenku. Stal se tak jediným vítězem Open, který musel zaplatit lístek, aby mohl hrát. Kolik platil, se nedozvíte, ale když si zde budete chtít zahrát vy, stojí to pořádný balík, klub totiž patří mezi Royal kluby k nejdražším. Nejlevnější nabídka green fee na klubovém webu – 230 liber.

Znáte ostrov Jersey v kanálu La Manche? I tam založili v roce 1878 klub, o rok později už byl královský – i když ostrůvek je maličký a leží blíž Francii než Anglii. Vyrostli zde pozoruhodní hráči – Harry Vardon, šestinásobný vítěz Open a asi největší anglický hráč vůbec, a Ted Ray, další velká hvězda a první kapitán rydercupového týmu. Za války, když Němci obsadili ostrovy, proměnilo se hřiště v minové pole. Stopy války jsou kolem hřiště dosud patrné.
Irský Royal County Down, mnohokrát hodnocený jako nejlepší světové hřiště, leží na těch nejkrásnějších dunách, jaké si umíte představit, v přírodní rezervaci Murlough, mezi horami Mourne a zálivem Dundrum Bay. Čirý links, ferveje se klikatí mezi dunami, z každé jamky jiný výhled. Asi znáte obrázky „vlasatých" bankrů s převislými rostlinami. Ferveje jsou obklopeny závějemi purpurového vřesu, nádherného na pohled, ale smrtícího, když vám do něj zapadne míček. Tento nejlepší ze všech linksů světa má hodně fousatý rekord ze zadních odpališť. První irská superstar Jimmy Bruen tady zahrál v roce 1939 66 ran a od té doby ho nikdo nepřekonal.
Hřiště otevřeli 23. března 1889 a v záchvatu nadšení ihned pozvali „za sumu nepřevyšující 4 libry" Old Toma Morrise, aby jim poradil, co kde vylepšit. Tom zde strávil dva dny, 4 libry stačily i na cestu... Dnes je to jedno z nejnavštěvovanějších hřišť, přestože objednávat se musíte dlouho dopředu, zaplatit nejpozději měsíc před hrou, být si vědomi toho, že když nejste čtyři, budete doplněni dalšími hráči, že nejsou dovoleny buginy, že caddy stojí 50 liber, green fee 210, hra ze vzdálenějších modrých odpališť vyžaduje dvěstěpadesátiyardové drajvy, že vás maršál může posunout na kratší odpaliště...

Stejně fantastickou linksovou krajinu nabízí i druhý nejstarší irský klub Royal Portrush, z Irska jediný, kde hostili Open. Velmi podrobný dress code vydá na celou stránku, řeší třeba i nošení sandálů (jen v klubovně a vždy s ponožkami, uvnitř se nesmí nosit čepice atd.). V Royal Jersey jsou ještě rigioróznější – nesmíte hrát v kalhotách s vnějšími kapsami, košile musí být vždy zasunuty, i když jsou navrženy tak, že by mohly být nošeny volně, ktaťasy nesmí být kratší než 3 palce nad kolena, kalhoty i šortky musí být od krejčího, loga musí souviset s golfem, ponožky musí být vidět nad botou. Tam je pořádek!

Royal North Devon je nejstarším linksem v Anglii (založen 1864), pravidelně bývá uváděn mezi 100 nejlepšími hřišti světa. Tady hrály od počátku významnou roli i ženy, měly trofej (šálu či přehoz), o kterou musela nositelka hrát, když byla vyzvána, často i dvakrát denně! Ženy doprovázeli nosiči v šarlatových uniformách.
Royal Cromer se hraje na útesech, kraje těchto útesů občas opadávají do moře, a tak je hřiště potřeba posouvat. Nejhorší situace nastala v roce 1962. Mezi válkami zrušil dlouholetý prezident klubu lord Suffield roční poplatky, aby klub přežil nedostatek prostředků svých členů v těch časech, a sám převzal náklady. Pěkné...
O Honorable Company of Edinburgh Golfers jste jistě slyšeli v souvislosti s Open atd. Hrávali spolu s dalšími dvěma kluby na hřišti Royal Musselburgh a prý zde mají Old Club Cup, malou klubovou soutěž, kterou hrávají od roku 1774. Čert jim věř...

V roce 1874 se osm gentlemanů sešlo v kanceláři montrealských doků a zapili založení něčeho, co se záhy stalo nejstarším klubem v Severní Americe: Royal Montreal. Napřed hráli ve svých rudých kabátcích v místním parku mezi odpočívajícími občany, pak už to bylo neúnosné, našli pozemek, dodnes se ještě třikrát stěhovali. Hřiště je velice vážené, patří k nejlepším, v roce 1997 se u nich konal Prezidentský pohár.
Britové svou kulturu šířili po celém impériu. Tak se golf dostal i na Ceylon, dnešní Srí Lanku. Royal Colombo založili v roce 1879, napřed sdíleli prostory s hráči ragby, kriketu, póla a dalšími. O rok později se devět gentlemanů sešlo v klubovně k první výroční chůzi a pak už se věci daly do pohybu. Titul Royal ale dostali až v roce 1911.
Podobně Melbourne, dnes jeden z nejlepších klubů světa Royal Melbourne začal roku 1890 neformálními souboji hráčů, většinou se skotskými kořeny, na improvizovaných plochách. Pak v roce 1891 shromáždili 100 mužů, ochotných složit 15 guineí, ti získali doživotní členství a titul Zakladatel klubu. V těch dobách nebylo daleko od slov k činu, už o pár týdnů později hráli na devíti jamkách...

Royal Durban je jedním z mála klubů, jejichž hřiště leží uprostřed dostihové dráhy. Ten založili tři muži, ale byli to chlapi šikovní – v listopadu 1885 v Jižní Africe začínalo léto a než skončilo, hráli devět jamek a podstatně jich přibylo. V jamkách mívali prázdné plechovky, greeny tvořila udupaná hlína, ferveje žali pomocí oslem tažené sekačky. Stromy a keře nesměli vysadit, aby neclonily výhled na závodící koně.
Royal Calcutta – nejstarší golfový klub mimo britské ostrovy – založili roku 1829 a slovo Royal se v Indii stalo synonymem pro celý golf. Zajímavý je rozpočet klubu z roku 1876: sada holí tehdy stála 9 rupií, na mzdy zaměstnanců měli ten rok 720 rupií, ale výdaje za vypitý alkohol dosahovaly 200 rupií: to muselo být pozoruhodné množství... Dnes tu hra vyjde na 450 rupií.
Královský golfklub Hong Kong založilo 13 golfových nadšenců, dělili se o místo na hru s fotbalisty, hráči póla, kriketu, bandy hokeje a vojenskými přehlídkami. Pak našli jiné místo, kde se kromě golfu dalo i perfektně koupat, což někteří členové mísili, a když jich bylo těsně nad sto, naznali, že hřiště bývá přelidněno, a značně omezili hru žen. Nové místo umožňovalo absolvovat část hřiště jízdou na lodičce, jiní hráči jezdili na ponících, zatímco jim kedíci nesli hole a tašky s občerstvením pěšky. Před dvaceti lety se na výročním mítinku zřekli označení Royal.

Dalo by se psát dál a dál, ale další průzkum už necháme na laskavém čtenáři.

Převzato z časopisu GOLF 11-12/2021
Text: Ivo Doušek, foto: prezentované kluby