Poysdorf je kousek za hranicemi, deset minut od Mikulova a hodinku od Brna, navíc v pěkné vinařské krajině, proto je trvalou štací mnoha českých hráčů. Nejenom léto je na mnoha hřištích tak trochu mezisezóna, po jarním náporu a před podzimními měsíci ubude turnajů, je doba dovolených. V Poysdorfu je to podobně, ale dovolené přinášejí i nové hráče: golfisté, kteří tráví dovolenou kolem Valtic, si rádi přijedou zahrát nové hřiště.
„Přijedou dva, poznají to tady, zjistí, že se domluví česky, příště už přivezou celý flight nebo dva," povídá Barbara Fejfar, šéfová poysdorfské recepce. „Jiní už to znají a hlásí se dopředu. A teď jsme to měli návštěvu z Mnichu, dohodli jsme reciprocitu, pořád se něco děje."

To jsou hráči, řekněme, noví či náhodní, ale hřiště trvale navštěvuje slušný počet Brňanů a hráčů z dalších moravských klubů, kteří počítají poysdorfské hřiště ke svým domovským. „Klub vypisuje každý rok letní slevu – místo za 75 euro se hraje v týdnu za Summer special 49, o víkendu za 59. Mimo to máme celosezónně seniorské pondělí za 46 euro a ve středu – každou středu – je „crazy Wednesday", kdy hraje každý za tolik euro, jaký je jeho hendikep, s omezením, že nejmenší platba je 20 euro."

Zatím tady byla řeč stále jen o českých hráčích, ale převahu samozřejmě tvoří návštěvníci rakouští – místní hráči a golfisté z Vídně a okolí.
Barbora Fejfar se v době naší návštěvy měla co otáčet. „Provoz je v těchto týdnech znatelně živější než třeba loni, nestěžujeme si," usmívá se a dodává, „hýbou se i obchody v proshopu." A přidává ještě místní zajímavost – na některých fervejích se hráči mohou setkat se syslíky. „Je to taková trvalá populace, jestli přibývají nebo ubývají, nevím, nepočítám je, žijí tady s námi, ať proti nim bojujeme nebo ne."

O hřišti
Poysdorfské hřiště není lehké, pro zlepšení hendikepu se sem nejezdí. Dlouhé čtyřpary, několik užších fervejí, auty ve vinicích... Ale hra je zajímavá, žádná jamka se nepodobá jiným, hraje se do kopce a z kopce, hráči si sem jezdí užít terénu – a okolí, které doma nemají.
Mají tady pět tříparů, nepříliš těžkých, určitě se na nich hra nezadrhuje. Čtyřpary, jak už řečeno, dosahují v několika případech až ke čtyřem stovkám metrů, jsou dost natažené a pro běžného hráče je na nich par dost vzdálen.
Pětipary jsou každý jiný: ten první – první jamka – byl dřív čtyřparem, ale hrávala se zde vysoká čísla, proto ta změna. Ostatní pětipary mají vesměs dobrodružný první odpal, pak už se to srovná. Vyniká poslední z nich, osmnáctka, ta se hraje z velké výšky mezi vinici a pole, tam často tečou nervy z obavy o nezkažení celkového výsledku. Míčky v poli (kam je vstup zakázán) i ve vinici (kam se taky nesmí) by mohly vyprávět...

Poysdorf, to není jen hřiště. Přímo vedle klubovny stojí budova hotelu, v ní je i klubová restaurace. Hotel je přirozeným útočištěm hráčů z větší dálky, ale i těch, co si po hře dopřejí produktů zdejších vinic. Hotel patří vinařství Neustifter a dá se v něm nakupovat víno za rozumné ceny. Jiní přespávají v dalším vinařství – v Hotelu Garni Haimer v centru Poysdorfu.

Text a foto: Ivo Doušek
Převzato z Golfu 7-8/2025