Spa Hotel Ulrika

Libecajt-rozhThe Open je nejslavnější a nejstarší turnaj světa, jediný major na evropské půdě. Přestože vypracovaný systém kvalifikačních turnajů napříč kontinenty umožňuje teoretickou šanci na účast kterémukoli golfistovi světa, že by se na něm v nejbližší době objevil český hráč, zatím nehrozí. Na úředním seznamu zúčastněných osob se však díky Aleši Libecajtovi pomyslná česká vlaječka objevila.

Český rozhodčí na The Open. Není to zázrak?

Zázrak určitě ne. Od členů pravidlové komise – přesněji R&A Rules Committee – se účast v rozhodcovském týmu The Open očekává. Když jsem byl na podzim roku 2013 do této komise za EGA zvolen, bylo jasné, že mezi mé povinnosti bude patřit i výkon rozhodčího na tomto turnaji. Když pak přišla pozvánka, překvapen jsem tím určitě nebyl.

Česká golfová federace patří mezi zakládající členy EGA, přesto doposud nikdo nebyl do pravidlové komise za ČGF zvolen.

Přestože má EGA v R&A Rules Committee dvě stálá místa, která by měla v pravidelných intervalech rotovat zónami, do kterých jsou členské organizace rozděleny,, není nikde psáno, že místo musí obsadit kandidát země, jež svého zástupce v R&A Rules Committee ještě neměla. Vždy se rozhoduje mezi více kandidáty z více zemí a považuji za veliký diplomatický úspěch, že se České republice podařilo prosadit do komise právě moje jméno. Volba ale není veřejná, rozhoduje Executive Committee. Určitě v tom hrálo roli i uznání našeho dlouhodobého přínosu pro evropský sportovní golf a vysoce ceněná práce mých kolegů ve strukturách EGA – Milana Veselého, Luboše Klikara i Dalibora Procházky.

Jak taková pozvánka, která patří do kategorie snů každého rozhodčího, vypadá?

Musím přiznat, že její podoba zaskočila i mě. Přesněji řečeno její manuál, který měl přes padesát stran a který krok za krokem podrobně popisoval všechny fáze přípravy na turnaj, očekávané vystupování na místě i pravidla vlastního rozhodování. Součástí byly všelijaké dotazníky, které myslely snad na všechno včetně účasti na společenském doprovodném programu pro případný doprovod.

Obsahoval manuál i požadavky, se kterými jste si nevěděl rady?

Asi bych si určitě poradil se všemi, ale bylo pro mě podstatně jednodušší ke své přípravě povolat zkušenější specialisty, především z rodinných zdrojů, kteří mně pomáhali třeba se sestavením vyžadovaného šatníku. Přísný dress code se totiž týkal nejenom samotného rozhodování na hřišti, ale zahrnoval přesné definice předepsaného oblečení (a jeho barev) pro každou vypsanou akci.

Obsahoval i něco, co vás pobavilo?

Asi ano. Kapitola se jmenovala „Vaše první rozhodnutí" a já si s úsměvem říkal, kdo že to asi jede na The Open udělat své první rozhodnutí. Psalo se tam, že máte být klidný, nic si nedělat ze slavných jmen ani diváků či kamer, rozhodovat jen, když si jste jistí... Kapitolu jsem pobaveně prolistoval, při svém prvním rozhodnutí na The Open jsem si ale na její hlubokou moudrost vzpomněl. Srdce mně bušilo jako na poplach, a to nešlo o žádné „slavné" jméno, ani moc diváků tam nebylo.

Jak vypadaly vaše první dny na The Open?

Nic jednoduchého, jenom rozhodčích bylo sedmasedmdesát, a tak naše informativní schůzky připomínaly spíše menší konference. Podle manuálu jsem se s hřištěm seznámil již virtuálně na webu, po příjezdu jsem si jej však ještě několikrát celé prošel i v reálu. Jako rozhodčí jsme dostali „referee book", kde byly zapsány a definovány všechny problémy, které na hráče na jednotlivých jamkách číhají. Těsně před turnajem jsme pak absolvovali tříhodinový mítink, kde se kromě předpokládaného vývoje počasí znovu upřesňovaly situace, ke kterým téměř určitě dojde: lano visící z jeřábu, kamera ve stěně bankru atd.
Samostatnou kapitolou pak byly vysílačky a pokyny pro jejich používání. Stačila jediná chybička, pár vteřin nechtěného šumu a centrální pult vás nemilosrdně odstřihl. Jiné řešení ale asi neexistovalo. Byl to totiž docela zážitek. Zpočátku jsem se sice snažil sledovat, co se v éteru všechno děje, brzy jsem ale rezignoval a věnoval se jen okamžikům, kdy ve vysílačce zaznělo mé jméno.

Sedmasedmdesát rozhodčích, to je docela dost na jeden turnaj. To je jeden rozhodčí na dva hráče?

Přesněji dva plus kousek rozhodčího na tři hráče. Každý flight měl totiž jak svého „walking" rozhodčího, který šel s hráči a na jejich výzvu jim pomáhal řešit pravidlové situace, tak svého předsunutého rozhodčího pozorovatele. Ti oba chodili pěšky. Samotné hřiště pak bylo rozděleno do sekcí, o které se starali rozhodčí na vozících (tzv. roving referee), připravení zasáhnout, kdykoli došlo ke zpožďování ve hře nebo když by walking referee potřeboval pomoci.

Rozhodoval jste hned první den? A podle čeho se rozhodčí k jednotlivým flightům předělovali?

V rámci již zmíněného setu dotazníků jsme vyplňovali jazyky, jakými hovoříme, i dny, kdy chceme dělat rozhodčího. Protože kromě angličtiny rozumím německy i švédsky, předpokládal jsem, že bych se mohl dostat k některému ze severských hráčů. Rozhodovat jsem byl připraven každý den a každý den jsem se na soupisku rozhodčích i dostal. Jako nováčka mě první den nasadili jako rozhodčího pozorovatele k flightu Webba Simpsona, a tak jsem celé kolo šel „ránu" před nimi, v těsném kontaktu s flightem Phila Mickelsona, takže diváků i špičkového golfu jsem si užil až až. Vysílačkou jsem pak dával hlášení rozhodčímu, který flight doprovázel, o pozicích míčů a upozorňoval ho na situace, které ho budou čekat. Druhý den jsem už šel se „svým" flightem jako rozhodčí.

S jakým pocitem?

Šlo o ranní flight, téměř bez diváků, žádné neobvyklé pravidlové situace. Svou premiéru jsem si tak odbyl poměrně v klidu.

A co další dny?

Také na třetí kolo jsem byl původně nominován jako rozhodčí, ale po rozhodnutí o startu z jamek 1 a 10 byli k flightům přiřazeni zkušenější rozhodčí a já doprovázel flight Charlese Schwartzela jako pozorovatel. Poslední den jsem už zase jako rozhodčí šel s flightem, který vedl Shane Lawry. Ten hrál fantasticky, sedm pod a dostal se až na dělené 9. místo.

Musela to být obrovská zkušenost?

Fantastická! Turnaj běžel jako hodinky, všude kolem úžasná atmosféra, skvělí diváci... Protože jsem byl bez doprovodu, spal jsem v hotelu jen pár minut od hřiště, a tak jsem si užíval i ranních procházek. Městečko Hoylake bylo jako z nějakého sci-fi. Běžní obyvatelé ho opustili a kromě autobusů a oficiálních taxi v něm neexistovala téměř žádná doprava, žádný život.

Co The Open 2015, už se na něj těšíte?

Nejenom já. Hraje se v St. Andrews a tentokrát už určitě pojedeme ve dvou. I s výběrem doprovodných akcích budu opatrnější, zvláště když vím, že „někdo" bude muset startovat již v šest hodin ráno.

A co pravidlová komise? Prozradíte nám na závěr něco z její kuchyně?

Těšte se na rok 2020! Pokud půjde vše podle plánu, měl by to být rok nejpřevratnějších změn v moderní historii golfu, změn, jejichž jediným a společným cílem bude zjednodušení pravidel.

Převzato z časopisu GOLF 9/2014
Za rozhovor děkuje Josef Slezák
Foto: Zdeněk Sluka


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Může být profík kedíkem amatéra?

Pekne pozdravujem pán Slezák. Prosím Vás môže mi na komerčnom dospeláckom turnaji robiť caddyho môj golfový tréner. N ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...