Čtyři hřiště na osm tisíc obyvatel dělají z Kitzbühelu nejgolfovější místo široko daleko, co se počtu jamek na obyvatele nebo obyvatel na jamku týče. Navíc každé z hřišť je tak odlišné od ostatních, jak to jen jde. Optimální cíl, jen co se jarní situace trošku uklidnila. Abych ty relace trochu uvedl na pravou míru, Kitz se cyklicky, dvakrát během roku, tedy v zimě a v létě, o dost zvětšuje. To vládne turismus, zábavy a pohybu lační návštěvníci naplní ty dvě úzké uličky, kterým říkají staré město, i okolní lanovky, koupaliště, cyklostezky, hory a lesy, proti osmi tisícovkám místních hrají výraznou přesilovku. A golfisté tvoří docela výraznou a vřele vítanou část toho všeho.
Vřele vítanou proto, že okupují hotely. Těch je v Kitzbühelu hodně. Jedenáct, které mají ke golfu největší příklon, se sdružilo s golfovými hřišti do spolku Golf in Kitzbühel, inzerují společně, nabízejí jednotné balíčky, rozdělené do tří cenových hladin – Par, Birdie a Eagle.

Rasmushof – na dojezdu Hahnenkammu
Naše skupina využila takový balíček, tři noci a hru na všech čtyřech hřištích. V den příjezdu jsme vystihli pohodu nedělního odpoledne, na devítce u hotelu Rasmushof vládl boží klid, hráči už vysedávali ve stínu na terase Rasmushofu u piva nebo jiných ochlazovačů.
Devět jamek, až na tu poslední samé třípary, ale nahoru, dolů, traverzy ve svahu – velice zábavný golf. Však taky turnaje na Rasmushofu, třeba během kitzbühelského Golffestivalu, bývají první vyprodané. Pro den příjezdu bylo těch jamek akorát a následný aperol příjemně chladivý. Na terase jsme dokonce našli stoly označené jmenovkou naší skupiny – takové malé „něco navíc", čímž se rakouská pohostinnost vyznačuje.
W: www.rasmushof.at

Nejtěžší, herně nejzajímavější
Další den Eichenheim, to je nejvážnější z místních hřišť, osmnáct poctivých jamek, každá úplně jiná než ostatní. Slušná převýšení a dost dlouhé jamky napovídají, proč tady značná část hráčů raději sedne do buginy. Odpaly z výšky, žádná jamka zadarmo. Místní manažer Dominik odpověděl na otázku, která je nejlehčí, jednoduše – žádná. A měl pravdu, zato nejtěžších dokázal vyjmenovat několik... Některé úzké, kolem fervejí často hustý porost, pár jezírek, ale ne nějak moc, vynikající stav. Na takové hřiště se vyplatí vážit cestu z daleké domoviny, hraje tady celý svět, samozřejmě i na těch ostatních hřištích.
Večerní Kitzbühel je decentní, nepotkali jsme žádné hlučné ani polohlučné party, hosté se tiše procházejí dvěma uličkami nebo sedí u stolků a málem šeptají. To je velký rozdíl proti rachotu, který tady v zimě v řadě míst pod sjezdovkou vytvářejí lyžaři.
W: www.eichenheim.com

Ranní golf na Schwarzsee
První devítka vede celá po rovině, mezi skupinami a alejemi stromů, pokud začnete brzo, tráva se třpytí rosou. Desátá jamka, dlouhý třípar, se hraje z výšky od klubovny přes velké modré jezero, green leží přímo za ním. Shora je ve vodě vidět míčky nešiků či riskérů, kteří nepřestřelili, i nás se k nim pár přidalo. Pak zase pár plochých jamek, ale finále je slušně kopcovité, několik skutečně pozoruhodných situací. Posezení pod slunečníkem na terase klubovny se dá příjemně protáhnout.
W: www.golf-schwarzsee.at

Nejnaleštěnějších devět jamek
Na den odjezdu jsme si nechali GC Kitzbühel, devět jamek, mnohokrát po sobě vyhlášených za nejlepší devítku Rakouska. Většina z nás neodolala a dala si ji dvakrát... Hned od první jamky je poznat, že jsme v podstatě v parku. Ferveje plynule přecházejí do nizoučkých rafů, spíš jsou to semirafy, míček je v nich vidět z dálky. Snad nikde na celém hřišti není tráva vyšší, vysekáno i pod stromy. Na větší polovině jamek voda, na ostatních další překážky, moc klidu si člověk neužije. Nudný golf v Kitzbühelu nečekejte. Konec devítky je obzvlášť zapamatovatelný: osmička je pětipar končící ostrovem, tříparová devítka je takový třičtvrtěostrov.
W: www.golfclub-kitzbuehel.at

Text: Ivo Doušek, foto: Ivo Doušek, Eichenheim GC