Spa Hotel Ulrika

Balesteros il Jaermann-StueSeve Ballesteros - španělský virtuóz záchranné hry a charismatický bojovník na hřišti i v životě se v druhé polovině 80. let střídal s Australanem Gregem Normanem na postu světové jedničky. Šest let byl na špici evropského žebříčku a dodnes drží rekord 50 vítězství na European Tour. Odpaly mu končívaly v děsivých pozicích, o to víc vynikly jeho rány záchranné. Od padesátky bojoval o záchranu života v pozici neméně děsivé – s opakovaně operovanými nádory mozku i chemoterapií. Svět držel kapitánovi Evropy palce: Zachrání se znovu? Prohrál po téměř třech letech bojů.

Někteří nejlepší a nejrespektovanější golfisté světa zrají jako víno - diváci se mohou těšit, že kolem padesátky při věku přechodu na seniorskou túru budou moci vidět své hvězdy hrát stále skvělý golf. Prostě padesátka nutně neznamená konec kariéry. Světová jednička druhé poloviny let osmdesátých, Španěl Severiano Ballesteros, ale ve svých jednapadesáti (tedy asi před pěti lety), po odchodu formy a příchodu problémů se zády, na rozdíl od většiny padesátníků přestoupil do série bitev mimo trávník a z kategorie nejtěžších. Na podzim roku 2008, kdy na letišti omdlel, ztratil vědomí, a odvezli jej do nemocnice v Madridu, mu šest dnů poté diagnostikovali maligní nádor na mozku. Bojoval svůj nejtěžší zápas celou řadu let. Několik operací, čtyři chemoterapie, dlouhodobá rehabilitace...
V golfu jeho míčky z odpaliště končívaly v naprosto nehratelných pozicích. Jeho fanoušci i oponenti Seve Ballestera ovšem vždy respektovali jako hráče, který se dokázal z těch nejšílenějších pozic nejen zachránit, ale většinou i skórovat. Vždy zabojoval, a většinou zvítězil. I právě proto jej masy milovaly. Stejně zarputile bojoval i s těžkou rakovinou – dlouhodobě a opakovaně. Zaútočila zhoubně v jeho mozku. Po dvou letech boje v létě 2010 chtěl dokonce přijet na britské The Open - na vážnou radu lékařů se jeho návrat na turnaj, který vyhrál třikrát, ale neuskutečnil. I po letech pocitově silně vzpomínám na záběry, které nám při přípravě golfového magazínu v České televizi chodily v rámci agenturního obrazového zpravodajství o Ballesterově náhlém kolapsu, opakovaných operacích, jeho chuti bojovat a neuvěřitelné zarputilosti vyhrát tento nerovný boj. I to, jak během jen jediného roku vizuálně zestárl o mnoho let... Na podzim roku 2010 ještě Seve oznámil vznik nadace, která má dva cíle: pomáhat talentovaným mladým golfistům ve hře, stejně jako pomáhat těm, kteří bojují s rakovinou a přispívat na výzkum této zákeřné nemoci. Následně 7. května 2011 ve věku 54 let a po téměř třech letech boje s rakovinou ve svém domě umírá.

Balesteros jaermann-stuebiPísek a trojka železo
Severiano (Seve) Ballesteros Sota se narodil v dubnu 1957 v malém městečku Pedrena s pobřežní lokalitě Cantabria v severním Španělsku. Jeho příjmení čti správně španělsky BajestEros (přízvuk na třetí slabiku), což správně vyslovovala třeba i britská BBC při reportážích a filmech z The Open. Ovšem celosvětově se hojně rozšířila především po Sevově vítězství na americkém Masters verze – s „l", tedy poameričtělá verze Američanů neschopných pochopit, že planeta je o něco větší než USA a že tedy velká část latinského světa vyslovuje dvojité „L" jako „J". U nás se používají výslovnosti obě.
Je ironií osudu, že z pětice bratrů (Seve byl nejmladší) ovlivnila jejich osudy smrt nebo golfová hra. Jeden z bratrů zemřel – ostatní se stali profesionálními (a poměrně známými) golfisty. Golf v rodině matky i otce byl běžný a navíc všichni příbuzní dosahovali zajímavých výsledků. Bratr jeho matky, strýc Ramon Sota, byl dokonce čtyřikrát profesionálním mistrem Španělska a jednou skončil v TOP 10 při americkém turnaji The Masters. Sevovi bratři Baldomero a Vincente a synovec Raúl jsou dnes známí profesionální golfisté, stejně jako další bratr Manuel. Ten byl mezi lety 1972 a 1983 stálým členem European Tour a později se stal Sevovým manažerem. Právě starší bratr Manuel byl tím, který (když bylo Sevovi osm let) mu dal svou starou trojku železo a odstartoval tak kariéru mladšího bratra.
Říká se, že s trojkou se Seve musel naučit hrát nejroztodivnější rány, protože měl prostě jednu jedinou hůl. Kombinace talentu a „miliard" odpálených míčů z písku pláže nedaleko jejich domova nakonec vyústila v to, že uměl jakoukoli holí zahrát jakkoli tvarovanou ránu, která našla svůj cíl, a pak často ještě Bellesteros zvládl i skórovat. Poměrně pikantní to informace – především pro rodiče mladých a školou povinných - je přístup Ballesterose (a jeho rodiny) k účasti ve škole. Prý se dokonce stalo, že tolerovali, že namísto na hodině školní cvičí trojkou železem údery na pláži...

Světová jednička je poprvé ze Španělska
Psal se březen 1974, Sevovi bylo 16 let a přestoupil k profesionálům. O pouhé dva roky později se v roce 1976 jako osmnáctiletý už zapsal do evropského povědomí, když při Open Championship v Royal Birkdale Golf Club skončil společně s Jackem Nicklausem na stříbrné příčce. S neuvěřitelným náskokem šesti ran tehdy s přehledem zvítězil Johnny Miller. Ballesteros si ovšem v evropském porovnávání nejlepších golfistů spravil chuť jako profesionál vydělávající peníze, jako osmnáctiletý totiž v roce 1976 zvítězil v European Tour Order of Merit, tedy žebříku podle vyhraných peněz. Toto umístění později zopakoval ještě v dalších pěti ročnících (tedy šestkrát), což byl v té době rekord. Později jej překonala až další výrazná evropská postava, Skot Colin Montgomerie.
I díky Ballesterovi znamenalo čtvrtstoletí od poloviny sedmdesátých do zhruba začátku devadesátých sezazení Američanů z golfového piedestalu a nástup i evropských (ve smyslu kontinentálních mimo britské ostrovy) golfistů. Přesně v době, kdy se u nás chrastilo klíčemi komunistům – v listopadu 1989 – stanul Seve na nejvyšší příčce celosvětového rankingu za rok 1989. Po něm jako první Američan na delší dobu (dvakrát to byl předtím Fred Couples – přičemž jednou na týden, a jednou též na jediný týden Tom Lehman) byl světovou jedničkou od roku 1997 až Tiger Woods.

První Open díky ráně z parkoviště
A první Sevovo vítězství v největším a nejprestižnějším evropském turnaji? Ballesteros vyhrál svůj první Open Championship o tři roky později na hřišti Royal Lytham & St Annes jako jednadvacetiletý roce 1979. Vřele doporučuji, abyste si našli na Youtube video se Sevovým finišem posledního dne jeho prvního Open, protože to stojí za to. Tak totiž hraje šampion! 70 ran v posledním kole bylo typické pro Španěla už tehdy, jež šílené rány střídal s neuvěřitelnými záchranami. Na 16. Jamce posledního kola se snažil děsivou prdou být co nejblíže jamkovišti (jamka měla asi 320 metrů), ovšem slicem říznutý míček skončil daleko mimo dopadová místa vpravo až tam, kde parkovala na trávníku auta návštěvníků. Záběry ukazují, jak jeho míček končí tam, kam kamery opravdu nepočítaly, že by měly dohlédnout a je později nalezen v úrovni pod nárazníkem černé nablýskané limuziny.
Rozhodčí pochopitelně povolují beztrestný drop na nejbližší místo úlevy, a tak Seve hraje sandwedge na green. Hraje z místa těsně vedle bílého auta návštěvníka turnaje, který při parkování určitě nemohl tušit, že se dostane jeho vůz do jednoho z nejslavnějších záběrů golfové historie. Míček nejenže končí na greenu asi 30 stop od jamky, ale skoro desetimetrový pat Seve proměňuje a jeho birdie dvě jamky před koncem se stává rozhodujícím pro zisk jeho první trofeje z The Open. Historicky se tak Španěl stal prvním zástupcem kontinentální Evropy, který prestižní British od roku 1907 (kdy získal titul Francouz Arnaud Massy) vyhrál. To znamenalo epochální střih po nadvládě golfistů z domoviny golfu – britských ostrovů a leta, kdy se začali prosazovat hráči z kontinentu, Německa (Seveův vrstevník Berhard Langer), Skandinavie, ale především Španělska. Ballesteros se tak stal vůdčí osobností jeho krajanů, především Olazabala, Jimeneze, Garcíi, Garida, Lary a Canizares, či půvabných Španělek a skvělých golfistek jako Beatriz Recari, Paula Martí nebo Azahara Muñoz.

První Evropan má Masters, titul  „nejmladšího" mu vzal Tiger
Srovnání Seva s Tigerem se zkrátka nabízí – především z pohledu neuvěřitelného talentu, schopnosti hrát nezapomenutelné záchranné rány (a hlavně je hrát konzistentně) a to vše v mladém věku. Ballesteros vyhrál pět velkých šampionátů: Masters Tournament v letech 1980 a 1983, a britské The Open Championship v ročnících 1979, 1984 a 1988. Nejenže byl ve své době nejlepším hráče evropského kontinentu, ale bodoval i ve Spojených Státech. Jeho výhra při Masters v roce 1980 byla historická především pro Evropu – Ballesteros byl totiž prvním Evropanem (!), který tento prestižní americký turnaj vyhrál. Do té doby to byl od roku 1934, kdy byl Marters založen, jen „zástup" Američanů a třikrát Jihoafričan (Garry Player).
A nejenže byl první Evropanem, byl mnoho let i nejmladším vítězem Masters s věkem 23 let. Tento „titul" mu vzal až v roce 1997 „nějaký" Tiger Woods v roce 1997 ve svém věku 21 let. Ballesteros tyto tituly velmi intenzivně prožíval – třeba po patu na 18. Greenu při Open 1984 v St. Andrews řekl, že to byl „nejšťastnější moment jeho celého sportovního života." Když porazil v roce 1988 při svém pátém a posledním titulu z Major při Open Championship v Royal Lytham & St Annes favorita Nicka Price, tak své závěrečné kolo za 65 ran označil jako „asi nejlepší kolo za celou svou kariéru." Seve hrál hole Mizuno smlouvu podepsal v roce 1976, mezi pozdější stájové hráče japonského výrobce byl později Nick Faldo nebo dnes Luke Donald.

Česloslovensko i Valderama
Ballesteros velmi bodoval při týmových soutěžích jako Ryder Cup a v jamkovkách. Dodnes je jeho herní partnerství s krajanem a přítelem José María Olazábal prakticky nepřekonatelné a je nejúspěšnější v historii této mezikontinentální soutěže. Triumf zažil v roce 1997 při Ryder Cupu v domovské zemi ve Valderamě, kdy přivedl evropský tým k triumfu jako kapitán týmu. Je to mezník i proto, že se tato soutěž (hraje se každé dva roky, jednou v USA, příště v Evropě) ve španělské Andalucii tehdy hrála poprvé v dějinách při evropském působišti poprvé a jedinkrát mimo britské ostrovy. Ballesteros se před Ryder Cupem právě zde podílel i redesignu zdejší slavné 17. jamky PAR 5 se zákeřnou vodou jezírka těsně před vyvýšeným jamkovištěm.
Je také jednou z mála opravdových legend, které za své aktivní kariéry hrály turnaj nejvyšší ligy v Československu: v říjnu 1994 byl desátý při jednom ze tří turnajů (na dlouhá léta poslední čtvrtý pak proběhl roku 1997 na Karlštejně), jež se v rámci European Tour uskutečnily pod sponzorstvím Chemapolu v Mariánských Lázních.

Důchod: Už to prostě nešlo
V roce 1999 byl Ballesteros uveden do Světové golfové síně slávy. V té době také založil Seve Trophy, které se konalo od roku 2000 a bylo obdobou americko-evropskému Ryder Cupu. V týmové soutěži proti sobě bojovaly týmy Británie a Irska proti týmu kontinentální Evropy. Sám Ballesteros se aktivního golfu ze zdravotního důvodu od své zhruba pětačtyřicítky příliš neúčastnil a to ani v soutěži nesoucí jeho jméno. Důvodem byly problémy se zády a (možná s tím související nebo nesouvisející –těžko hodnotit) pokles formy. Po mnoha letech, v roce 2005 se Ballesteros účastnil evropského profi turnaje Madrid Open a vyhlásil, že bude v roce 2006 hrát více turnajů a oznámil návrat do golfového evropského kalendáře – už proto, že měl ambice ve věku těsně před padesátkou ještě na pár vítězství. V roce 2006 se sice svým synem u bagu vrátil velmi emotivně na The Open, ale to bylo všechno. Prostě už to nešlo... Problémy se zády ale přinesly další recidivu a patrně přispěly k tomu, že na začátku sezóny 2007 při jeho první účasti na seniorské Champions Tour skončil na posledním místě, co v porovnání s jeho vyhlášeními a mediální pověstí bylo ostudné. Snad i proto oznámil 16. července 2007 odchod do golfového důchodu, tedy zatáhl symbolickou oponu ve své hráčské kariéře.

Rozvod: ano. Sebevražda: kdoví?
Během tiskové konference ohlašující konec kariéry reagoval Seve i na zprávy v některých evropských médiích dedukujících, že se prý pokusil o sebevraždu. Doslova sám uvedl, že tyto zprávy prý „rozhodně nebyly blízko realitě". Své osobní a psychické problémy výrazně dementoval, byť ty zdravotní (nejen problémy se zády) na něj více a více doléhaly. Pro Reuters a AP uvedl, že neví, proč pověst o pokusu o sebevraždu vznikla – že prý nezkolaboval psychicky, ale byl nedávno v nemocnici hospitalizován kvůli srdci, že měl tlak v hrudi a že tam byl jen pár hodin, prý se cítí dobře a je šťastný.
V těchto souvislostech se také psalo o problémech v manželství. Seve byl ženatý s Carmen Botín O'Shea od roku 1988 až do jejich rozvodu v roce 2004. Carmen byla z velmi bohaté rodiny – je dcerou španělského bankéře, miliardáře a mecenáše golfu. Ironií osudu je, že chudý devítiletý Seve začínal jako kedík na golfovém hřišti Pedrena, které založil bohatý dědeček jeho pozdější manželky Carmen. Pár měl tři děti – syn Javier (1990), syn Miguel (1992) a dcera Carmen (1994). Jejich manželství se dostalo do potíží a po šestnácti letech se rozvedli. Objevily se úvahy, že se problémy vztahu prý objevily i proto, že se Ballesteros nedokázal smířit se skutečností, že jeho kariéra byla na ústupu.

„Lékaři jsou jako trenéři golfu"
Poté, co Seve zkolaboval na letišti v Madridu na podzim roku 2008 a po týdnu mu diagnostikovali nádor na mozku, se projevilo srdce bojovníka naplno. V průběhu opakovaných operací a chemoterapie dokonce dokázal opakovaně mluvit o svém zamýšleném návratu a odhodlání slovy: „Lékařům moc nevěřím, protože jsou jako golfoví trenéři. Na stejný problém má každý z nich jinou odpověď." Když po první sérii operací předstoupil před média, již bez nadsázky uvedl: „Mám motivaci i odhodlání k tomu, abych tenhle souboj vyhrál. Společně s lékaři budu pro vítězství dělat, co je v mých silách." Odhodlání Sevovi nikdy nechybělo, ani příslovečné štěstí. Ani přízeň fanoušků. Tak bojoval s motivací do dalšího života. Byť ne herně a na trávě, ale i tak byl stále aktivní. Kromě zmíněné nadace se věnoval designu golfových hřišť, uvedl svou značku golfových holí a jeho jméno od té doby nesou třeba i luxusní značkové hodinky. Je jméno totiž skvělou obchodní známkou a léta přitahovalo davy. Řekněme, že byli za posledních sto let především čtyři muži, za kterými se táhly pro jejich pojetí hry, záchranné rány, golf dolů a nahoru, a výrazy a gesta, obrovské šiky diváků: ve 30. letech Bobby Jones, na přelomu padesátých a šedesátých v televizní éře Arnold Palmer, na konci 70. a v 80. Seve Ballesteros a od poloviny devadesátých Tiger Woods. Vítězná gesta obou posledně jmenovaných jsou si mimochodem zatraceně podobná... Severiano ovšem při svém závěrečném boji s rakovinou vítěznou pěst zvednout nezvládl.

Rozloučit se v St. Andrews už nestačil
V létě 2010 chtěl Seve přijet na Open do St. Andrews, ale lékaři mu to důrazně nedoporučili. Těžko dnes spekulovat, co mu běhalo rakovinou požíraným mozkem. Je jen dedukcí, že jeho srdce chtělo opustit golf (a možná tento svět) zamáváním desetitisícům své „armády" z kamenného můstku Swilcan Bridge na poslední jamce St. Andrews. Právě v tomto roce 2010 se zde takto se soutěžním golfem rozloučil o osm let starší Tom Watson. Ten, který podlehl Balesterovi při Open právě v St. Andrews v roce 1984 a skončil druhý. Před ním se tu rozloučili velikáni Bob Jones, Lee Trevino, Arnold Palmer (1995), Sam Snead (2000), a v roce 2005 řekl sbohem soutěžnímu golfu ze Swilcan Bridge i Jack Nicklaus. V St. Andrews je totiž The Open jednou za pět let a tak byl rok 2010 jediným možným, kdy by se nemocný Seve Ballesteros mohl na Swilcan Bridge dostat – další se totiž zde bude hrát až v roce 2015. Sevovo srdce bojovat a jistě se i oficiálně rozloučit chtělo, ale nemocný mozek řekl ne.
Přes třicet let hrál z šílených pozic či neprostupného rafu a dokázal se obvykle zachránit a skórovat – třicet měsíců šílené pozice boje s rakovinou již od svých padesátin ale nedokázal. Seve držel rekord v počtu vyhraných play-off v European Tour – ovšem roky nerovného play-off s rakovinou mozku byly asi maximem, ze kterého se už žádnou zázračnou ranou zachránit nedalo. Srdce bojovníka dotlouklo doma v květnu 2011, třicet měsíců po diagnostikování rakoviny, devět měsíců po nesplněné touze vítěze The Open se rozloučit v St. Andrews, a jen měsíc po pouhých 54. narozeninách.

Severiano Ballesteros v číslech
9. dubna 1957 (Pedreña , Cantabria , Španělsko) - 7. května 2011 (ve věku 54, tamtéž)
Vítězství na profiturnajích celkem: 91
vítězství v European Tour: 50 (dosud nepřekonáno!)
Vítězství v US PGA Tour: 9
Major Championships: 5 (Masters: 1980 a 1983, British Open: 1979, 1984 a 1988)
Člen Golfové síně slávy: 1999
Evropský hráč století (též španělský): v roce 2000
Vítěz finanč. výher na European Tour: 6krát
Člen Evropy v týmu Ryder Cup: 8krát (1krát kapitán – 1997 v domácí Valderamě)

Převzato z časopisu GOLF 1/2014
Text: Jan Bělohubý, foto: Jaermann-Stuebi


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Může být profík kedíkem amatéra?

Pekne pozdravujem pán Slezák. Prosím Vás môže mi na komerčnom dospeláckom turnaji robiť caddyho môj golfový tréner. N ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...