Spa Hotel Ulrika

Watson-GlobeMediaEvropa „převálcovala" USA v Ryder Cupu 2014 výsledkem 16,5 k 11,5 bodu. Jsem přesvědčen, že pokud je golf nejkrásnější hra na světě, pak Ryder Cup je ještě o něco výše, protože povyšuje tuto hru individualit na soutěž, kde rozhoduje týmový duch a vnitřní soudržnost dané skupiny. Dobrý kapitán dokáže vybudit svůj tým natolik, že hráči odevzdají násobky svého reálného potenciálu. Selhání vůdčí osobnosti týmu naopak vede k situaci, kdy skvělé individuality nedokáží vytvořit tým a jsou zákonitě odsouzeny k prohře.

„Lepší je vojsko plachých jelenů vedené lvem, než vojsko statečných lvů, kterému velí jelen."
Filip II. Makedonský

Rozhodl jsem se napsat tento článek nikoliv proto, že bych měl antipatie vůči kapitánovi amerického rydercupového týmu, kterým byl letos Tom Watson (na snímku uprostřed), bezpochyby golfová legenda. Toto téma mne fascinuje proto, že z něj můžeme načerpat užitečné poučení uplatnitelné ve všech sférách našeho života. Každý z nás by mohl přispět nějakým příkladem ze své práce, kdy kvalitní lidské potenciály nemohly dospět ke svému ideálnímu uplatnění vinou špatného managementu.

Během tiskové konference po skončení soutěže upoutal pozornost Phil Mickelson, který otevřeně kritizoval styl řízení týmu uplatněný Tomem Watsonem a připomněl vítěznou strategii použitou kapitánem Paulem Azingerem v roce 2008 na hřišti Valhalla v Kentucky. Mickelson bude za svou otevřenost ještě nějaký čas některými zatracován a jinými chválen. To však není důležité. Pro nás je přínosné vzít si poučení, jak vypadá efektivní řízení týmu a jak se vyvarovat hrubých chyb v řízení.

Pokud chcete metodu, již uplatnil Azinger, blíže studovat, lze najít detailní popis v jeho knize Cracking the Code – the winning Ryder Cup strategy, make it work for you. Sledoval jsem tehdy téměř každou minutu nečekaného vítězství týmu USA v roce 2008 ve Valhalle a mohu vám zaručit, že tento případ stojí za studium a napodobení, protože Azinger skutečně dokázal z individualit udělat tým.
Každému z nás se může hodit povědomí o tom, jak v případě skupiny individualit nedosáhnout jen součtu jejich potenciálů výkonu, nýbrž jak tyto možnosti uvnitř týmu vzájemně násobit.

Jeden z Američanů účastnící se letošního ročníku lakonicky komentoval vůdčí styl kapitána Toma Watsona slovy: „Jen velmi zřídka má pravdu, ale nikdy o sobě nepochybuje." To dokazuje, že efektivní úloha vůdce skupiny nespočívá pouze v tvrdohlavé víře, že má vždy pravdu. Osobně jsem přesvědčen, že člověk, který je schopen multiplikovat potenciál skupiny, musí být: 1) silná osobnost, 2) musí mít schopnost komunikovat, 3) musí mít kvalitní strategii, o které dokáže členy týmu přesvědčit, aby ji přijali za svou.

Když se Paul Azinger chystal na roli kapitána pro Ryder Cup v roce 2008 ve Spojených státech, nechal se inspirovat psychologickou technikou, která se používá v amerických elitních jednotkách Navy SEALs. Aby se pro mimořádně tvrdý výcvik a pro ještě náročnější bojové úkoly vytvořily velmi silné týmové vazby, probíhá výcvik těchto vojáků mj. v malých skupinách, kde pochopí význam solidarity a techniku násobení potenciálu týmovou podporou.
Azinger vytvořil během přípravy tři skupiny o čtyřech hráčích (nazval je „pods"). Složeny byly podle osobnostních charakteristik hráčů následovně: AGRESIVNÍ SKUPINA: P. Mickelson, A. Kim, J. Leonard, H. Mahan. VENKOVŠTÍ BURANI: K. Perry, B. Weekly, J. Furyk, J. B. Holmes. SKUPINA VYROVNANÝCH: S. Cink, S. Stricker, B. Curtis, Ch. Campbell.

Hráči byli během přípravy neustále spolu ve svých skupinách, trénovali spolu, chodili spolu na pivo, společně připravovali pro kapitána návrhy strategie. Každá skupina si sama mohla vybrat, koho chce k doplnění jako „divokou kartu".
Nelze v tomto článku popsat všechny klady Azingerovy psychologie řízení, ale je možné konstatovat, že přiměl všechny hráče k tomu, aby se bezezbytku odevzdali týmovému duchu svých skupin a jejich prostřednictvím vytvořili celkový tým, který vyždímal z některých 150 %, z některých možná i 300 % jejich reálného potenciálu. To stojí za zamyšlení a za studium.

Tom Watson v odpovědi na kritiku P. Mickelsona otevřeně řekl, že neuznává strategii použitou Azingerem. Namísto toho však už víme, že se dopustil něčeho, co lídr skupiny nikdy nesmí udělat. Svévolně a špatně volil „divoké karty" a nechal se ovlivnit podkuřováním patolízalů momentálně bez formy (W. Simpson), nedokázal svůj tým stmelit a nedokázal mu v rozhodujících chvílích dodat energii.

Schopnost poučit se z chyb ostatních spočívá z velké části v umění odhlédnout od všeho osobního a přenést takovou zkušenost na vyšší, obecně platnou úroveň. Pokud máte tu smůlu, že ubíjíte váš potenciál ve špatně řízeném týmu, zkuste si přečíst Azingerovu knihu „Cracking the Code". Pravděpodobně nikdy neexistoval magický Da Vinciho kód, ale je jisté, že Azingerův kód stmelování skupin a maximalizace jejich výkonu je k dispozici a funguje.

Převzato z časopisu GOLF 11/2014
Text: Ondřej Kašina, foto: Globe Media/Action Images


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Může být profík kedíkem amatéra?

Pekne pozdravujem pán Slezák. Prosím Vás môže mi na komerčnom dospeláckom turnaji robiť caddyho môj golfový tréner. N ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...