Spa Hotel Ulrika

Cafourek-Jan-250Vloni ovládl nejlépe dotovaný podnik české profesionální série – WGM Czech Open v Berouně, kdy za sebou nechal zbytek startovního pole o pět a více ran. V součtu s třetí pozicí na zahajovacím Czech Fund PGA Austerlitz Golf Magazine Trophy a děleným čtvrtým místem při tradičním závěrečném Grandfinále na Kaskádě to znamenalo, že si do svých statistik připsal i celkové vítězství v žebříčku české túry za rok 2019, třebaže se zúčastnil jen tří z celkového počtu šesti akcí této série.

V průběhu celé sezony se totiž zaměřoval zejména na starty v zahraničí. Mix třetiligové ProGolf Tour a druholigové Challenge Tour přinesl dobré výsledky zejména na nižší ze sérií, kde se postupně rozehrál na úvodních osmi turnajích v Maroku a poté, co se turnaje přesunuly do Evropy, oslavil v dubnu dokonce premiérové vítězství (Haugschlag NÖ Open). Formu si udržel po celý rok a díky tomu obsadil v celkovém žebříčku 13. pozici.
Už méně se mu dařilo na vyšší Challenge Tour, kde z devíti účastí zaznamenal pouze jeden dobrý výsledek, a to dělené 19. místo na D+D REAL Slovakia Challenge.
I proto měl pro letošní rok v plánu soustředit se maximálně právě na ProGolf Tour a pokusit se prorazit do druhé ligy skrze kartu za TOP5 umístění v celoročním žebříčku. Opět tedy zahájil sezonu marockými turnaji, zde však podobnost s uplynulým ročníkem končí... Vzhledem k aktuální světové pandemii byly nadcházející turnaje odloženy podobně jako ve všech ostatních světových túrách.

Základy golfového švihu jste položili s Honzou Raislem, ale následně jste si hlavním trenérem byl poměrně dlouho hlavně vy sám. Změnilo se na tom něco?

Já ke sportu tíhnul vždycky a dlouho byl pro mě prioritou číslo jedna stolní tenis. Až jako teenagera mě ke golfu přivedl můj strejda. V GC Podbořánky. Tehdy tam Honza učil a byly to super golfové začátky. Asi i díky němu mě už tenhle sport nepustil. Další roky jsem šel svojí cestou a snažil se poslouchat svoji intuici. Zhruba až do HCP +1 jsem žádného trenéra neměl. Pak jsem nějaký čas pracoval na technice s Clivem Tuckerem, což mi moc pomohlo. Ale stále jsem řešil techniku švihu a tak nějak jsem zapomněl hrát. Golf není jen švih, podle mě je mnohem důležitější herní složka. Věci, jako jsou intuice, course management, bojovnost... něco, co se těžko popisuje. Teď na svém golfovém rozvoji spolupracuju s Davidem Procházkou, jedním z bývalých skvělých amatérských hráčů. Našli jsme společnou cestu, která mi vyhovuje, a věříme, že bude efektivní.

Mezi českými profesionály je vás jen pár, kteří jste se na profi dráhu vydali až po vystudování vysoké školy. Je to rozhodnutí, kterého jste už někdy litoval, nebo ho naopak cítíte jako určitou psychickou výhodu s ohledem na to, že máte v záloze i „plán B"?

Určitě tohoto rozhodnutí vůbec nelituju. Jsem rád, že jsem CZU (Česká zemědělská univerzita) vystudoval. Byla to krásná léta a v současnosti spolu dokonce spolupracujeme. Jako u všeho ale vždycky zaleží na tom, jak se k tomu postavíte. Aby to spoléhání na „zadní vrátka" neubralo na síle a ochotě dát všechno golfu. Aby jednoduše nebylo na škodu mít plán B. Na ten bude času ještě dost po kariéře, pár nápadů už určitě v hlavě mám. Teď jsem ale profesionální golfista a tomu se musím, chci a hlavně věnuji na sto procent. Pokud se mi bude dařit a tahle profese bude dávat alespoň trochu nějaký ekonomicky smysl, určitě pro mě bude absolutní prioritou. Není to jednoduché, ale zato krásné zaměstnání. I proto bych chtěl strašně moc poděkovat všem mým sponzorům a lidem, kteří mě podporují. Moc si toho vážím.

Díky tehdejším výsledkům a tomu, že jste po celou dobu vysokoškolského studia zůstal amatérem, jste si zahrál i WUC Golf 2014 (Akademické Mistrovství světa v golfu). Potkal jste už, respektive potkáváte se na profesionálních turnajích i s některými dřívějšími soupeři?

I když už to bude šest let, na turnaj v Crans Montaně a hlavně na hřiště nejde zapomenout. Turnaj byl určitě skvělý, ale nejvíc jsem si užil hřiště. Je jednoznačně moje nejoblíbenější a bylo by nádherné se tam vrátit přímo na turnaj European Tour. A ještě hezčí by bylo tam tradiční European Omega Masters vyhrát. To je takový můj golfový sen. Ale zpátky k otázce. Moc si hráče, kteří tam hráli, nepamatuji. Upřímně, v amatérském golfu jsem toho až tolik na dobré úrovni neodehrál. Golfem jsem se vysloveně bavil.

Kde máte svou tréninkovou základnu?

Mým domovským klubem je Black Bridge, takže když jsem v Praze, trénuji tam. Protože jsem se před třemi roky přestěhoval na jih, hodně jezdím trénovat i na Haugschlag nebo na Hlubokou.

Kdo všechno vám pomáhá s plánováním turnajové sezony?

Kalendář si plánuji sám. Podle toho, co mi umožňuje karta, kterou jsem si uhrál na ProGolf Tour, a podle případných pozvánek na vyšší European Challenge Tour. Snažím se, aby byl program celého roku vyvážený. Aby v něm zůstal prostor na trénink i odpočinek. Správným mixem přípravy a regenerace se snažím časovat formu na důležité turnaje sezony. A předcházet zraněním.

Ta vás už někdy v dosavadní kariéře omezila či přibrzdila?

To je celkem aktuální otázka. Letos v únoru jsem musel kvůli bolesti kotníku prvně v životě odstoupit z turnaje na ProGolf Tour v Maroku. Už je to lepší, ale potřebuju se dát do pořádku, abych mohl hrát stoprocentně. Jinak se mi naštěstí zranění vyhýbají. Snad i díky tomu, že fyzickou přípravu směřuji správně.

Co pro vás znamená spolupráce s týmem Relmostu? O kolik turnajových pozvánek se díky ní váš turnajový kalendář rozrostl?

Jednoznačným přínosem je devět pozvánek na Challenge Tour a potom taky příležitost zahrát si před domácím publikem turnaj ze série European Tour. To je velké plus naší spolupráce. Co se týče počtu turnajů, můj kalendář se tím v podstatě až tolik nerozšířil, spíš jsem díky ní mohl dát přednost účasti na vyšší lize. Letos jsem původně plánoval soustředit se opět především na ProGolf Tour, absolvovat maximální počet turnajů na této sérii a vybojovat si tak přímým postupem kartu právě na Challenge Tour. V současné době se ovšem všichni nacházíme v situaci, kdy je případné pokračování sezony prozatím nepředvídatelné. Turnaje Challenge Tour i samotná European Tour se na českém území letos neodehrají vůbec a nejbližší čtyři turnaje ProGolf Tour v Maroku byly také odloženy na neurčito...

Čímž se dostáváme k tomu, že turnaj neznamená jen odehrát soutěžní kola, ale zahrnuje i produkční část, tzn. plánování dopravy, ubytování... Letošní sezona bude vzhledem k aktuální situaci extrémně komplikovaná, jak vám již zamíchala s původními plány?

Většinu věcí si obstarávám sám. Letenky a ubytování, to je z celé produkční části v podstatě maličkost. Nenáročnější je shánět prostředky na každou sezonu, což je jednoznačně celoroční práce. V poslední době moje zázemí prochází restrukturalizací. Proběhly i nějaké týmové změny, tak uvidíme, jak si všechno sedne. To všechno jsou záležitosti, které člověk má možnost ovlivňovat a pracovat na nich. A pak je tu dnešní aktuální celosvětová situace. Pokud zamíchá jen letošní sezonou, tak by to dopadlo ještě dobře. Přeji nám všem, ať to ve zdraví zvládneme.

 

Osmnáct jamek aneb občas lehký třípar, jindy ultradlouhá pětiparovka

1 – První otázka nemůže být o ničem jiném než o jamce zahrané jednou ranou. Vytáhnete ze svých statistik hole in one více než jednou?
Mám dvě, jedno jako amatér v Podbořánkách na mistrovství klubu a druhé už jako profesionál při premiérovém startu na Challenge Tour v Belgii.

2 – Od kdy přestal být golf definitivně dvojkou a odsunul z prvního místa stolní tenis?
Až po přestupu k profesionálům. Což znamená, že od roku 2015 se mi po ping pongu stýská. Fakt na něj není čas.

3 – Třikrát TOP3 na ProGolf Tour 2019 včetně vítězství v Haugschlagu. Celkově 13. místo v Order of Merit, takže ohromný skok oproti letům předcházejícím. Je letos hlavním cílem umístění v první pětce žebříčku a tím i plná karta na Challenge Tour?
Loňská sezona byla dobrá, už proto, že rok předtím jsem na golfu vysloveně trpěl. Před sezonou 2019 jsem proto provedl několik změn, na hřišti si to opět užívám a věci začínají fungovat tak, jak bych si představoval. Ano, jednoznačně bych letos chtěl být na ProGolf Tour v pětce nejlepších.

4 – Čtyři...
Čtyři nohy. Jasně! Protože ty má můj největší parťák Jessinka, kříženec labradora.

5 – Zpátky z lesa na fervej. Máte za sebou pět plných sezon mezi profíky. Byla náročnější ta premiérová, nebo ta prozatím poslední?
Každá další sezona je určitě náročnější psychicky. Pozitivní ale je, jak s každou další získáváte víc a víc zkušeností. Vím, že každý to může mít jinak, ale pro mě byly první dva roky paradoxně snadné. Člověk je nadržený na to co nejvíce hrát, jde do všeho po hlavě, nemá moc velká očekávání. Postupem času nejenže očekávání rostou, ale vedle toho i získává přehled o tom, jak náročné je sehnat prostředky na sezonu, kolik co stojí a to stále dokola. Rok co rok. Lidé, kteří podporují sportovce, si zaslouží neuvěřitelný obdiv, jsou to borci a bez jejich pomoci by to, myslím, nešlo vůbec. Moc jim za to děkuju.

6 – Kam se vaše cíle posunuly v šesté profesionální sezoně?
Když jsem na podzim 2014 přestoupil k profesionálům, mým cílem bylo vyhrát některý z turnajů na české profesionální túře a na ProGolf Tour nejen procházet cuty, ale umisťovat se v první polovině leaderboardu. Podařilo se. Postupně jsem se propracoval k tomu, že i na tyto turnaje odjíždím s pocitem, že si tam jedu pro vítězství. Jen není snadné si to v hlavě pokaždé nastavit tak, aby to fungovalo. Tedy alespoň mně to ne vždy jde.

7 – Sedmička je pro spoustu lidí šťastné číslo. Co do počtu ran přirozeně v golfu zase tak oblíbená není, nicméně lehká pověrčivost se určitě nevyhýbá ani většině golfistů. Máte v bagu nějaký talisman pro štěstí od někoho blízkého, popřípadě lpíte na nějakém drobném rituálu před samotným turnajem nebo před patem?
„Sedm piv a jednu zelenou"... se zpívá v nějaké písničce. Jenže s takovou přípravou bych asi na hřišti hodně trpěl a hlavně moc toho nevyhrál. Takže ne, nejsem moc pověrčivý. Ani v bagu byste u mě nic nenašli.

8 – Osm to jsou dva flighty... Jaký by byl ten vysněný tady doma a s kým byste si představoval rundu snů v zahraničí?
Domácí jednoznačně s partou kamarádů. Zahrát si kvalitní mač. A ten druhý? Stoprocentně s Tour hráči, žádné celebrity. S Jasonem Dayem bychom vytvořili „zbytek světa" a zkusili porazit Anglii – Justina Rose a Tommy Fleetwooda. Snad bych to Dayovi moc nekazil!

9 – Poslední číslice z těch jednociferných. Nebo se vám snad na turnaji už dařilo i hůř?
Ne, díky. Devět stačí. Devítka na deváté jamce. Pětipar, kde jsem před pár týdny ve druhém kole pohřbil svůj prozatím poslední turnaj v Maroku. Cut jsem sice berdíkem na poslední jamce zachránil, ale jsou věci, které by si člověk rád odpustil.

10 – Deset cutů z 36 odehraných turnajů Challenge Tour aneb i na druhé nejvyšší evropské túře jste si sáhl na prize money prozatím v každém ročníku. Na druhou stranu vždy to bylo pouze jednou, maximálně třikrát. V čem vidíte největší rozdíl v procházení cuty na nižší ProGolf Tour a již zmíněné Challenge Tour?
Deset, to je pěkná bída. Jo, to bych chtěl taky vědět, v čem je ten rozdíl, abych ho mohl odstranit.

11 – Jedenáct...
Jdeme radši rovnou na dvanáctou otázku, nebo si ještě nějaký dvouciferný výsledek na jamce přivolám. (A pak že není pověrčivý...)

12 – ...dobře. Jsme s dvanáctou otázkou i na dvanácté jamce?
Jo! Právě na jamce číslo 12 jsem trefil v Belgii své první profesionální hole in one.

13 – Gratulace k hole in one. Nepadlo by, kdyby vás ve třinácti letech ke golfu nepřivedl strejda... Už jste mu za to třináctkrát poděkoval nebo třináctkrát vynadal?
Určitě jsem mu poděkoval! A určitě víc než třináctkrát. Mám tu hru fakt rád.

14 – Využíváte maxima čtrnácti povolených holí, nebo jich máte v záloze dokonce víc a o tom, které přijdou do bagu na konkrétní turnaj, se rozhodujete podle typu hřiště?
Čtrnáct holí je můj strop. A mám je tak rád, že je s sebou beru vždy všechny.

15 – Akademická čtvrthodinka – patří to k vám, nebo důsledně dodržujete každý termín na minutu přesně?
Když nechcete dostávat trestné hned na startu, není vyhnutí! Navíc přesnost je výsada králů, takže bývám všude včas.

16 – T16 je vaše prozatím nejlepší umístění na turnajích Challenge Tour. Kam ho plánujete posunout?
Šestnácté místo ve Finsku – to byl krásný turnaj. Mám to tam moc rád. Posunout? Tak pro začátek bych mohl odstranit tu jedničku, šesté místo by nebylo k zahození. Ideální případ by pak asi byl škrtnout spíš tu šestku, aby zbyla jen jednička. A vyhrát turnaj Challenge Tour je taky dobrý sen.

17 – Které věci v golfu vidíte stejně jako tehdy úspěšný sedmnáctiletý amatér a nyní jako dvaatřicetiletý profík a v čem se vaše názory nebo vnímání hry dnes liší?
Víc u toho přemýšlím. Už není jedno, kam to napálím. A absolutně největší odlišnost je fakt, že mě moje hra živí. Ale ve finále stále jde o to dostat míček do jamky, to se nemění.

18 – K vašim oblíbeným hřištím patří Crans Montana a k idolům Seve Ballesteros. Už víme, že jste měl možnost si právě tuhle švýcarskou perlu zahrát. Prozradíte, zda vás nelákalo vyzkoušet si Ballesterosovu legendární ránu na osmnáctce?
Jsem šťastný, že jsem si tu díky Akademickému mistrovství před pár lety zahrál. Ten úder kousek od zídky jsem nezkoušel, tenkrát jsem ani nevěděl, odkud přesně zahrál. Musela to být neskutečná rána, na morál i technicky. Dnes by to ale Seve utopil, už je tam před greenem voda. Je mi líto, že jsem ho nikdy neměl možnost vidět osobně.

Převzato z časopisu GOLF 4/2020
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová; foto: Ondřej Driml


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Může být profík kedíkem amatéra?

Pekne pozdravujem pán Slezák. Prosím Vás môže mi na komerčnom dospeláckom turnaji robiť caddyho môj golfový tréner. N ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...