Matl-Ladislav-750Pětadvacet let, čtvrtstoletí, to už je pěkná řádka let, znamenajících tradici, výdrž a samozřejmě i vášeň a nadšení pro věc. V tomto případě pro golf v Nové Bystřici. Historie místního golfového klubu – protože po 25 letech existence už se dá hovořit o historii – je neobyčejně pestrá a poutavá. A nejen to, GC Nová Bystřice se významným způsobem zapsal do rozvoje golfu v Česku. Jak a čím? O tom jsme si povídali s Ladislavem Mátlem (na fotografii vlevo), současným prezidentem klubu a společně s Romanem Khaurem osobou, která u toho byla takříkajíc od začátku.

A jak a čím se lidé z klubu těsně u hranic s Rakouskem zapsali do dění v českém golfu. Tak ve stručnosti...
• Tím, že od počátku považovali golf za sport, který měl být přístupný všem zájemcům. Proto upravili poplatky za vstup do golfového na několik tisícovek, zatímco v jiných klubech se jen za vstup platilo i o několik řádů víc. To přitáhlo na tehdejší dobu nevídaný počet zájemců o golf a klub měl záhy přes tisíc členů.
• V roce 2000 otevřeli v Nové Bystřici hřiště s devíti jamkami, které se stalo prvním veřejným hřištěm u nás na principu „pay and play", tedy zaplať a hraj. A to platí dodnes.
• O čtyři roky později se golfistům otevřelo dalších osmnáct jamek na Mnichu a společně s golfovými hřišti v nedalekých rakouských obcích Haugschlag a Litschau tak vznikla nabídka hry na 81 jamkách v dosahu 10 kilometrů.

Bylo toho ale mnohem víc. O tom už s Ladislavem Mátlem...

Do českého golfu jste vnesli změny leckdy doslova revoluční. Zajímavé je ale i datum založení golfového klubu: 29. února 1996. Takže teoreticky byste měli slavit výročí jen v přestupných rocích. Byl i tohle úmysl?

Upřímně řečeno, nebyl. Byla to náhoda. Když podáte přihlášku na ministerstvo, nikdy nevíte, kdy na to dají razítko. Nám ho dali v tento den. Ale je fakt, že když se ohlédnu za vším, čím jsme si prošli, tak i to datum sedí.

Do golfu u nás jste toho přinesli docela dost na jeden klub. Co z vašeho pohledu to nejzásadnější?

Především jsme srazili do té doby vysoké poplatky. U nás byly v začátcích opravdu vysoké. Věděli jsme, že pokud má být golf sportem se vším všudy, musí být dostupný jako jiné sporty. Zvlášť v regionu, kde byly ještě donedávna dráty a golf naprosto cizím prvkem. V regionu byl tehdy fotbal, volejbal, nohejbal, kuželky a jeden tenisový kurt, navíc soukromý. A několik hospod. Věděli jsme, že cenu musíme narovnat na úroveň vstupu na tenisové kurty. Když vezmu 200 korun na hodinu, tak to sedí vlastně do dneška. I když cena fíčka na Mnichu o víkendu je dnes už trochu přehnaná.

Na začátku každého projektu je vize. Nakolik se vám ji podařilo naplnit?

Ten úplně původní záměr se naplnit nepodařilo, protože tím byly přeshraniční jamky. V podstatě šlo o tři jamky na místě původních drátů na hranici. Narazili jsme na tuhý odpor ochránců přírody a vlastně i tehdejší legislativu. Nebyli jsme ještě součástí Schengenu, a tak by bylo třeba speciální povolení a doprovod celní stráže. Těmi jamkami měly být třináctka a čtrnáctka. To místo je doslova kouzelné, ale narazili jsme.

Co bylo tím největším problémem?

Jedním z problémů bylo i to, že panovala obava, že dojde k propojení hřišť s Rakouskem. Ale to mohl tvrdit jen ten, kdo neví, jak funguje golf. Je to asi stejné, jako když budete mít dvě fotbalová hřiště vedle sebe a budete hrát z jednoho na druhé. Ale tenhle názor někde vznikl a držel se dlouho. I proto jsme museli změnit původní záměr.

Jakým způsobem?

Veřejná devítka, která nakonec vznikla jako první, nebyla prvotním záměrem. Záměr bylo postavit osmnáct jamek na Mnichu, ale tam jsme se zasekli kvůli tlaku zelených na tři roky. Proto jsme nakonec jako první postavili veřejnou devítku s tím, že později přidáme devět jamek na Mnichu a pak by v tom byl čert, aby se nepodařilo přidat i druhou. Nakonec nám pomohla věta, doslova památná, která padla při otevírání veřejné devítky. Ani nevím, kdo z delegace ji tehdy pronesl, ale zněla ve smyslu, že se nejedná o nevratný zásah do krajiny, a pokud by bylo potřeba využít pozemky k zajištění obživy obyvatel, dá se to rozorat. A tak se otevřela cesta k první devítce na Mnichu a později i ke druhé. Byla to ale hodně kostrbatá cesta.

Nastavení cenově dostupných poplatků mělo na jedné straně pozitivní ohlas u samotných zájemců o golf, ale všem se to nelíbilo...

Naše cenová politika vyvolala i poměrně velkou nelibost a spory. To proto, že se náš klub stal nejpočetnějším v rámci České golfové federace, což mu podle tehdejších stanov zajišťovalo nejvíce hlasů při hlasování na konferencích. Mnozí měli obavy z naší síly, a tak jsme sami navrhli princip jeden klub, jeden hlas v rámci ČGF. Problém byl i zelená karta. Obviňovali nás, že je hráčům rozdáváme bez zkoušek. Nikdo se nezajímal o to, že přes les v Litschau jsou profesionální trenéři a že klub organizoval v roce 2000 i zájezdy do resortů v Tunisu právě pro získání zelené karty.

Chtěli jste golf v devadesátých letech proměnit ve víc přístupný sport. Myslíte si, že je dnes víc přístupný a že jste k tomu přispěli?

Stále se setkávám s názorem, že je golf příliš drahý. Na to odpovídám, jestli chceš, přijď a půjdeme si spolu zahrát. Občas vezmu pár lidí doslova za ruku, projdu s nimi hřiště, aby viděli, jak vůbec vypadá a proč je důležité se učit hru na drivingu a puttingu. Zahrát si na veřejné devítce není žádný problém, stejně jako koupit za padesát korun kýbl balonů a strávit dvě tři hodiny na drivingu. A platí to i pro hřiště.

Hřiště Mnich musíte znát naprosto důvěrně. Jakou jamku máte nejraději?

Upřímně řečeno, nejradši zajdu na novobystřickou devítku. Třeba jen na driving. Tam jsou úžasné výhledy. Strávím pár hodin na drivingu, posedím, pokochám se. A to mi stačí.

A máte nějakou jamku, se kterou máte nevyřízený účet?

Nemám rád čtrnáctku. Ta mi pije krev, protože jsem na ní ještě nikdy nezahrál par. Nevím, čím to je, nejspíš nějaký blok. Na čtrnáctce musíte být první ranou dlouhý a přesný a druhou přesný. Pokud jste kratší, druhou ranou se nedostanete na green. Já už to dneska bohužel v mých letech nevylepším.

Nakolik jste mohli mluvit do konečné podoby hřiště? Nebo to byla jen výsada architektů?

Celý koncept a podobu jamek dal dohromady Roman Khaur. On byl tou vůdčí postavou všeho dění tady. Měl jasnou představu o rozložení a podobě jamek. Vznikla skica a architekti potom vše modelovali načisto a do detailů. Pamatuji si dodnes, jak se mnou Roman mluvil o sedmičce a o stromu na horizontu a o tom, jak ho obejít, nebo jestli nebude muset jít pryč. Zůstal, naštěstí, protože dodává té jamce zvláštní kouzlo. Ale tady se při stavbě hřiště nepokácely žádné stromy, naopak se obnovily remízky, vysázely se stovky stromů. Na hřišti byla i spousta kamenů, které se jen přesunuly, někde se upravily zídky. To hřiště je jedinečné svým zasazením do krajiny. Celá Nová Bystřice je srdcová záležitost. Genius loci toho místa ucítí nejspíš každý. Stačí vstoupit na hřiště. Ostatně, už před lety bývalý prezident federace Hanuš Goldscheider řekl, že tady muselo být v minulosti golfové hřiště.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz

Přihlášení Golf News


OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...