Spa Hotel Ulrika

Jimenezkonané dne 8. 6. 2013 na hřiště Diamond Club (Rakousko) na třetí den turnaje European Tour Lyoness Open. Tato zpráva nezahrnuje celé čtyři dny turnaje, týká se ponejvíce atmosféry dne třetího.

Fakta
Počasí: krásné. Účast hráčů: přední hráči European Tour. Účast Češi: už ne, jen jeden v prvních dvou dnech. Rafy: vysoké, běžná hustota. Greeny: velmi rychlé, rychlost nezjištěna. Vodní překážky: časté, záludně umístěné, voda čistá, plná kaprů. Bankry: často navštěvované.

Komentář
Evropská túra v plném lesku, Diamond Club se překonával. Hřiště leží přímo u vypnuté atomové elektrárny, její silueta je všudypřítomná, několik jamek míří jakoby přímo k ní, nicméně klub nemá rád, když se elektrárna objevuje na fotkách.

Dopoledne bylo na hřišti asi tolik diváků, jako not na buben, byli roztroušeni po hřišti po jednom či po dvou. Kolem poledne jich přibylo, vytvořily se tři větší shluky: ten první se pohyboval s místním favoritem Berndtem Wiesbergerem, který tu loni vyhrál. Letos se mu moc nedařilo, po dvou dnech byl sedmnáctý a třetí den ho posunul ještě o dvanáct míst zpět. Jeho cílem nebylo tentokrát vítězství, ale posun z 61. místa světového žebříčku aspoň o jedno místečko, což by mu zajistilo účast na nadcházejícím US Open. Nijak oslnivé výsledky Rakušanů v prvních dvou dnech účast určitě ovlivnily.

Druhý hrozen šel s ikonou Tour Miguelem Angelem Jiménezem, ten je tady oblíbený přinejmenším stejně jako u nás na Čeladné, a jak to zažívá asi všude. Důstojný krok bez ohlížení, chodí sám kus před svým caddym, stárnoucí fešák s dlouhými vzadu svázanými vlasy, bílé botky s hnědou špičkou, léta neměnný zjev.

LuitenTřetí klubko vznikalo kolem posledního flajtu, ale až na závěrečných jamkách, když se začal Holanďan Luiten vzdalovat celému poli. Původně šli se svým spoluhráčem zcela bez pozornosti diváků, ale to je asi na velkých turnajích běžné, diváci sledují své hrdiny a tihle dva k nim původně nepatřili.

Ve VIP zóně posedávala spousta dobře se bavících hostů, kterým byl vývoj na hřišti evidentně šumák – přestože v těch prostorách bylo několik velkých televizí, převažující pozornost byla soustředěna na catering, bar a vlastní zábavu. Zjevně významní obchodní partneři sponzorů, kterým ale golf moc neříkal.
Krásné dívky coby najatá ozdoba turnaje se kupodivu nevyskytovaly, výjimkou byly hostesky firmy Fly Emirates v tradičních kostýmech letušek a tři dívky ve výrazně červených šatech, rozdávající nějaký časopis. Titulní sponzor Lyoness se v tomto ohledu choval decentně, o to víc bylo jejich reklam po hřišti. Stánků obchodníků nebo golfových resortů nebylo mnoho, tito vystavovatelé mizí z turnajů obecně.

Všechnu práci za hráče odedře caddy: podává a nosí hole, hrabe bankry, čistí míčky, čte paty a radí, jak je hrát, podává a někdy dokonce loupe banán, otvírá láhev s vodou, určitě se nenudí. Většinou se pohybuje rychlou chůzí v předklonu, někdy poklusává. Nic moc džob. Hráč naproti tomu jen chodí, občas dá ránu, kouká, lelkuje, případně si odskočí, výjimky i kouří.

Pohodlnější diváci se usadili na tribuně u „cíle", u poslední jamky. Tam bylo skoro pořád na co koukat – tedy když vám stačí, že jednou za deset minut přiletí z velké dálky dva míčky, dopadnou většinou na green a pak je hráči dopatují. Sami hráči se pohybují pomalu, paty dlouze zkoumají, na všechno mají jakoby dost času, ale ihned po odehrání každé rány se dávají to dalšího pohybu, takže i poslední flajt došel za necelé čtyři hodiny po svém startu. To už seděl Jiménez také ve VIP zóně, měl samozřejmě zapálený svůj tradiční doutník, ale většinou mu ho kouřila vedle něj sedící partnerka. Zvláštní. Doutníková kultura se v té zóně obecně docela pěstovala.

Pak nastala tlačenice na driving range: helikoptéra přivezla z Vídně rakouskou hvězdu Bayernu Mnichov, fotbalistu tmavé pleti Davida Alabu. Daleko větší mumraj než kolem golfistů, fotografové se mohli zbláznit, když si tento na pohled nenápadný mladíček poprvé zkoušel golfový odpal. O nejlepší rakouské golfisty, u této show přítomné, nikdo ani pohledem nezavadil. Fotbal je fotbal, i na golfu.

Postřehy ze zpáteční cesty: napřed obří pole jahod, kde stálo kilo, které si člověk sám natrhal, jen dvě eura. Pak benzínka ÖMV s cenou nafty v přepočtu 32,50, brzo nato placatý sporťák v obilí a kolem sanitka, policie a čumilové, hned za hranicemi přechod na hrbolatější povrch silnice, u ní pár sociálních pracovnic a podezřelých motelů – jasná znamení, že cesta končí.

Text a foto: Ivo Doušek
Foto (nahoře): M. A. Jiménez stále drží krok s hráči, kteří by mohli být jeho syny.
Foto (dole): Vítězný Joost Luiten v době, kdy ještě nepřitahoval pozornost diváků.


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Může být profík kedíkem amatéra?

Pekne pozdravujem pán Slezák. Prosím Vás môže mi na komerčnom dospeláckom turnaji robiť caddyho môj golfový tréner. N ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...