Spa Hotel Ulrika

il Kedici ReutersCaddie, chcete-li caddy či kedík nebo kedy, patří k nejstarším golfovým tradicím. Pro mnohé symbol nerovného postavení a rozdělení rolí ve společnosti – tak byli kedíci vnímáni donedávna. Mnohé se změnilo, v profesionálním sportu se z nich stali důležití specialisté, na jejichž služby a rady spoléhají i největší mistři. Nicméně zdaleka ne všechno v jejich práci je růžové... nerovnost rolí probleskne v nejpřekvapivějších chvílích.

Kdo se na golf podívá zvenčí, tomu je hned jasno. Za zvesela kráčejícím golfistou jde nebo poklusává muž (v některých případech žena) obtížený nevzhledným a evidentně těžkým zavazadlem, v němž je všechno, co zlehka kráčející hráč potřebuje. Přesně to zapadá do klišé elitářského sportu, kde se příslušníci horních deseti tisíc nechají obsluhovat nájemnými pracovníky. A dost dlouho to tak skutečně fungovalo.

Víte, odkud slovo caddie, které si čeština přeložila jako kedík, pochází? Má původ ve francouzském feudálním systému, kdy „le Cadet", hoch, znamenal pomocnou sílu v mnoha odvětvích. Skotové si slůvko přisvojili a z pomocníků, většinou mladíků, kteří nosili hole šlechticům a vůbec prvním hráčům, se stali kedíci.
V 18. století hledával caddie míčky a povolání nepatřilo k těm, z nichž se rekrutují nejoblíbenější partneři pro vaši dceru. Našla se mezi nimi řada individuí na pokraji podsvětí. Míčky byly velmi cenné a někdy se s nimi děla podivuhodná kouzla. O jistém Willie Johnsonovi se dodnes traduje, že měl jednu nohu kratší, kompenzoval to botou s vysokou podrážkou, v jejíž dutině ukrýval nalezené míčky.

Role kedíků se od té doby trvale měnila. Dnes se vyvinula do několika různých, hodně odlišných forem. Turnajoví kedíci se vyskytují po celém světě a cestují se svými zaměstnavateli. V kontinentální Evropě už zmizeli, vyskytují se ale třeba v Anglii, zvlášť na hřištích, kde hodně fouká, jsou velmi užiteční – jistým způsobem jde o průvodce po hřišti, které hráč nezná. Někde vás bez caddieho nepustí na hřiště. I na některých amerických hřištích je povinný, to stejné platí v mnoha zemích, kterým jsme ještě nedávno říkali rozvojové, nyní je nazýváme turistické destinace.

A jak je to u profesionálů? Bag váží 15 až 25 kilo, a protože využít služeb caddyho není zakázáno, je jasné, že se s tím nákladem dobrovolně nikdo nebude tahat, když jsou ve hře miliony. Tato služba je také po zásluze odměňována, dnešní kedíci se u profesionálů špatně nemají, i když s financemi šéfů se to srovnat nedá.
Nejlepším kedíkům na profitúrách se už moc nehodí říkat „hoch". Jednak vzhledem k věku, jednak vzrostla jejich role. Dnešní caddie je partner, někdy skoro bratr, člověk, se kterým hráč tráví víc času než s kýmkoli jiným. Deset hodin denně není výjimka. Phil Mickelson o svém kedíkovi často říkával (přesto, že se s ním po 25 letech rozešel), že je „nejdůležitějším mužem", a podobně to vnímají všichni.

Takový „nejdůležitější muž" nemá moc pevných úkolů, o to víc takových, které jsou na každé štaci jiné. V bagu musí být všechno, co se jen trochu může hodit, yardage book musí být doplněn, hole řádně vyčištěné, v plném počtu a žádná nesmí přebývat. Mnozí vyrážejí hned po svítání na hřiště, zvlášť před velkými turnaji, a krokují některé míry – oficiálním údajům tak úplně nevěří, takže si je rádi zkontrolují. Ostatně hráči to od nich očekávají.
Hráči také očekávají, že caddie ví, kdy smí mluvit a kdy má být zticha. Je v tom spousta psychologie. Dobrý kedík ví dřív než hráč, kdy jeho zaměstnavatel dostane hlad nebo žízeň, cítí jeho náladu a její změny a zasahuje, ještě než si hráč uvědomí, že se s ním něco děje. Caddie jej podporuje, ale zároveň brzdí, kdykoliv je to třeba. Pokaždé to bohužel nevyjde. Stane se, že se hráč s kedíkem pohádá i během hry, v krajním případě ho emotivně s okamžitou platností vyhodí...

Caddy analyzuje denně se měnící pozice jamek, zná hřiště lépe než sám hráč (nebo by to tak aspoň mělo být), je navigátor, někdy i ochránce klidu hráče před příliš dotěrnými fanoušky. V optimálním případě, říká se, vylepší dobrý kedík skóre hráče asi o půldruhé rány na kolo, což je skoro rozdíl třídy. Za to dostává pevnou odměnu cca tisíc dolarů za turnajový týden, z výher mezi 5 a 10 %. Pevná část mzdy stačí plus mínus na cestu, hotel a jídlo, o tom, zda zbohatne či nikoliv, rozhodují výkony hráče.
Málokdy je v této práci něco podloženo písemnou smlouvou (vyjma Woodse a pár dalších). „Je to trochu bizarní, ale „úvazek" caddieho je založen na důvěře a je uzavírán potřesením ruky. Žádné papíry. Nicméně funguje to dobře. Jakkoli to vypadá staromódně, je to ta nejlepší cesta," tvrdí Colin Byrne, muž s pětadvacetiletou dráhou caddieho na Tour.

Kedíci přirozeně nebydlí ve stejných hotelech jako hráči, obvykle ani necestují společně, i když to hráči často na sociálních sítích vykreslují jinak. Jsou sami sobě cestovními agenty. Ale přesto všechno to ti nejlepší mohou dotáhnout dost daleko. V nejlepších Tigerových letech se jeho caddie Steve Williams vyšvihl na pozici nejlépe vydělávajícího Australana v oblasti sportu.
Caddie obětuje svému průměrně placenému, ale zajímavému životu na Tour spoustu věcí. Asi nejvíc trpí rodina: týdny doma může lehce spočítat na prstech, na to, aby ho rodina doprovázela na cestách, chybí většinou peníze. Kedíci bydlívají v laciných hotelech, nemají zdravotní pojištění ani důchodové zabezpečení. Na své nasazení čekají v separátních prostorách, hlavní dveře kluboven jim zůstávají uzavřené. A i když na každém turnaji nosí jeho reklamu, sami nesmějí na sobě žádnou vlastní reklamu mít.

Prestiž profesionálních kedíků jako povolání trvale stoupá, už to není jako kdysi v Augustě či jinde (no, vlastně to zase není tak dávno), kde hráč byl bílý a nosič holí musel být černý. S tím také přibývá zájemců, běžně se o nošení holí těm nejlepším ucházejí i hráči z nižších profitúr.

Kedíci ve světě
Jak je to jinde, kde ještě kedíci fungují pro běžné hráče? V Anglii, jak už jste se dozvěděli v úvodu článku, jsou hřiště, kde je pomoc kedíka běžná, skoro nezbytná. Není vyžadována, ale patří k věci. Příklad za všechny – irské hřiště Old Head, jehož jamky zaplnily fantastickou výspu pevniny, nevelký poloostrov na vysokém útesu.
Na hřiště nesmějí buginy, fouká tam, caddie nejen nosí hole, ale i radí, kterým směrem hrát, aby se míček ve větru dostal tam, kam patří. Někdy jsou to nervy, když vám radí hrát směrem šikmo na moře, nevěříte mu, hrajete ránu jen s největším sebezapřením, ale má pravdu. Tam mají v sezoně 160 kedíků. A podobně je to na dalších linksech.

Na druhém konci světa, třeba v Thajsku, je to zase úplně jinak. Jste čtyři, tak vám přidělí čtyři buginy, na každé sedí jeden caddie – žena, nenechá vás řídit... Když máte štěstí, umí anglicky. Ty lepší se vám ovšem vměšují do hry: někdy je to dobré, když říkají metry nebo směr, ale když vám začnou radit na greenu, jak se to zatočí a kam mířit... Zvlášť kdo je z turnajů zvyklý, že se to nesmí, trpí. Navíc flight na čtyřech buginách – to si ani nepopovídáte, setkáváte se jen na odpalištích a na greenech. Zase je to jiný golf.

Kedíka si lze najmout i na floridských hřištích. Aby se jím mohl člověk stát, musí splňovat zajímavá, i když pochopitelná, přesně v přijímací smlouvě vypsaná kritéria. Například musí být schopen zvednout a přemístit objekty do 25 kg, musí být schopen stát, sedět nebo jít po většinu nebo celou pracovní dobu, dosáhnout rukama nad hlavu a pod kolena a spoustu dalšího. Někde je role caddieho brána jako průvodce po areálu resortu, včetně obsluhy hosta při občerstvení – pak musí mít dostatečný věk, aby směl podávat alkohol...
V jihoafrickém Fancourtu doporučují (téměř nařizují) nejméně jednoho caddieho na flight. V pravidlech je, že vám ukáže cestu hřištěm, bude sledovat vaše míčky, držet vlajku, hrabat bankry a opravovat divoty i pitchmarky. O nošení holí tam zmínka není... pravděpodobně to ale má rovněž v popisu práce. Ceny variují od 100 do 250 randů, což je dost málo, rand nejsou ani dvě koruny. Možná v tom ty hole opravdu nejsou...
To na Novém Zélandu, na proslulých drahých hřištích Cape Kidnappers a Kauri Cliffs, tvoří ceny kedíka součást oficiálního ceníku, hned po green fee. Caddy pro jednoho stojí 60 dolarů (novozélandských), pro dva (ano, často tam caddy nosí dva bagy, jeden na každém rameni) 115. K tomu si můžete pronajmout forecaddyho, který je levný, vyjde jen na 30 dolarů.

Kedíci tedy ještě zdaleka nevymřeli, jak bychom si ve střední Evropě mohli myslet. My totiž používáme buginy, avšak caddie má své výhody: poradí, najde, uhrabe, podá hůl... Zkuste někdy požádat kamaráda či kamarádku o takovou službu, třeba recipročně. Zažijete zcela jinou hru...

Převzato z časopisu Golf 2/209
Text: Ivo Doušek, foto: Globe Media/Reuters


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle Buzz Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Přihlášení Golf News



Poradna

Může být profík kedíkem amatéra?

Pekne pozdravujem pán Slezák. Prosím Vás môže mi na komerčnom dospeláckom turnaji robiť caddyho môj golfový tréner. N ...

Poradna

Žena, začátečník - nákup holí

Dobrý den, jsem úplný začátečník a ráda bych si pořídila své první vybavení. Na výběr je mnoho možností a nevím jaké. ...

OMEZENÝ POČET ZA SUPER CENY
6000 Kč,-

Set želez Exotics EXi (5–PW), shaft UST Mamiya 40 F3 (flex R). Tradiční tvar, menší offset, maximální kontrola i délka. Skvělý poměr cena/výkon! ...